Pro cestopis je typická blízkost autora a vypravěče, je účastníkem a současně pozorovatelem zobrazovaného světa. Pozdně humanistický text Harantův (a samozřejmě tím víc i cestopisy starší) teprve cestu k vyjádření tohoto autorského prožitku hledá, autorův vnitřní svět, jeho pocity jsou pouze načrtnuty, z příběhu zatím jen pozvolna vyvstávají: „V pondělí 13. dne téhož měsíce na den sv. Markéty týž vítr s naším velikým […]