Páté číslo ročníku 96 je tematicky různorodé; obsahuje jak rozhovor (s F. Danešem), tak např. studii textologickou a fonetickou, tradiční posudky a zprávy o publikované odborné literatuře a poradnu.

Toto číslo je poslední daného ročníku. Je třeba velmi vyzdvihnout skutečnost, že si redakce ukládá bez nadsázky strašlivou práci, autory tolik neoblíbenou, s vypracováním kompletního rejstříku odborných pojmů, jež se ve všech číslech daného ročníku vyskytnou. Kdo pracuje s  kompletem, dostává do rukou vpravdě neocenitelnou pomůcku.

V podrobnějších informacích (ad…) se v těchto článcích vždy zaměřujeme na ty příspěvky, jež mají bližší vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury. Nejinak je tomu i nyní.

Články

Ginka Bakărdžieva: Rozhovor s Františkem Danešem
Jana Davidová GLosarová – Radek Čech: Tematická koncentrace textu – některé aspekty autorského stylu Ladislava Jehličky
Radek Skarnitzl – Petra Bartošová: Výzkum lingvální artikulace pomocí elektropalatografie na příkladu českých palatálních exploziv

Posudky a zprávy

Zdeňka Hladká: Čeština pod drobnohledem uživatelů
Lucie Jílková:Člověk mluvící
Pavlína Jínová: Ohlédnutí za prvními třemi ročníky Studií z aplikované lingvistiky (SAL)

Drobnosti

Ludmila Uhlířová – Veronika Štěpánová: Denostupeň
Petra Hádková – Radovan Vlha: Otevírají,
nebo otvírají žáci žákovské knížky?

Z dopisů jazykové poradně
Proč se píše vampýr, ale upír?

Podrobněji ad:

Ginka Bakărdžieva: Rozhovor s Františkem Danešem
Krácený přepis rozhovoru bulharské bohemistky s nestorem a legendou české bohemistiky přináší – jak jinak – řadu zajímavých informací, na něž dnešní češtinář již běžně nenarazí. Profesor Daneš mj. jmenuje mezi svými vzory V. Mathesia, B. Trnku, B. Havránka, V. Šmilauera.
Za svůj největší lingvistický úspěch pokládá koncept tematických posloupností v textu a koncept větných vzorců, též sociolingvistické a psycholingvistické aspekty své práce.
Upozorňuje, že jak akademická Mluvnice češtiny, tak Příruční mluvnice češtiny mají nedostatky a že by bylo třeba vypracovat komplexní mluvnici novou.
Věnuje se i úloze Ústavu pro jazyk český AV ČR a perspektivám jazykovědné bohemistiky.

Radek Skarnitzl – Petra Bartošová: Výzkum lingvální artikulace pomocí elektropalatografie na příkladu českých palatálních exploziv
Jak příspěvek o tematické koncentraci textu, tak tento článek jsou pro praktikujícího středoškolského češtináře zajímavé „pouze“ tím, jak dokonale dokládají vpád jiných vědních oborů do lingvistiky. V prvním případě jde o prolnutí matematiky (statistiky) s textovou analýzou, v druhém fonetiky s fyzikou. (Posledně jmenovaná symbióza ostatně existuje od samých počátků vzniku hláskoslovných disciplín. Je to logické: mluvená řeč má své přesné a fyzikálními metodami stanovitelné akustické parametry.)
Kdysi jsem se chtěl fonetice věnovat a strávil jsem rok studijního pobytu na Katedře obecné jazykovědy a fonetiky u doc. Aleny Skaličkové. Je až neuvěřitelné, jak a kam se tento obor od té doby (tj. za třicet let) vyvinul. Možná by se někdo povolaný mohl pokusit nové poznatky didaktizovat tak, aby některé z nich byly použitelné při středoškolské výuce: analogicky s vysokým motivačním potenciálem práce ve fyzikální laboratoři vidím např. možnost atraktivních, ale zároveň poučných pokusů s fyzikálními přístroji na bázi fonetické…

Zdeňka Hladká: Čeština pod drobnohledem uživatelů
Recenze práce Markéty Pravdové (ed.) Jsme v češtině doma? (Praha: Academia, 2012)
Publikace je výběrem odpovědí na dotazy, jež zaslali v letech 2006 až 2010 pracovníkům jazykové poradny ÚJČ AV ČR uživatelé češtiny.
V souladu s vysoce pozitivním recenzním hodnocením rovněž mohu tuto práci jen a jen doporučit všem kolegům-češtinářům, a to nejen na středních, ale i na základních školách. Kladem práce je podle recenzentky nejen (samozřejmá) odborná přesnost a v neposlední řadě jazyková zajímavost, ale zachování formy dialogu tazatel – lingvista.

Lucie Jílková:Člověk mluvící
Recenze knihy Jiřího Krause Člověk mluvící (Leda, 2011)
I zde recenzentka vysoce vyzdvihuje posuzovanou práci – komplexní příručku rétoriky. Kniha je určena nejen lingvistům, ale i všem, komu záleží na vlastním mluveném projevu. Je doplněna dvěma CD s rozhovory namluvenými J. Lábusem a O. Kaiserem.
Dočteme se v ní mj. i o tom, jak se držet zvoleného tématu; o rozhlasovém diskusním fóru; o argumentování. Analyzovány jsou též dvě slavné řeči nad mrtvým Caesarem – Brutova a Antoniova, i s podrobným zdůvodněním, proč zvítězil emotivní styl posledně jmenovaného nad racionální argumentací Caesarova vraha.

Poradna: Proč se píše vampýr, ale upír?
Odpověď není zcela jasná, neboť zatemněna je i etymologie daných slov: slovanský kořen je u obou shodný a v rekonstruovaném praslovanském základu se rovněž objevují obě možnosti: jak *pyr, tak *pir. V různých jednotlivých slovanských jazycích se pak tato slova píší různě, např. v ruštině přesně opačně než v češtině: vampír, upýr. Měkké i ve variantách slova vampi/yr stojí v angličtině, němčině a maďarštině, ypsilon v latině (vampyrus).
Spekuluje se, že ypsilon se do češtiny dostalo analogií se slovem netopýr, zatímco upír byl lidovou etymologií dáván do souvislosti se slovesem píti.
Dodám ještě, že odpověď poradny je brilantní ukázkou toho, jak má tento „žánr“ fungovat: zpracovává se tu přesně původ slova, distribuce v různých jazycích, je stanovena hypotéza; přítomna je i zjevná snaha konkrétně dotaz řešit, nikoli zavalit tazatele jemu nesrozumitelnými pojmy s cílem vyhnout se jasné, byť třebas dvojznačné či variantní odpovědi.

Jiří Kostečka

Kategorie: Články, Naše řeč

Zanechat odpověď