První číslo letošního ročníku Naší řeči je v zásadě monotematické: věnuje se téměř výlučně problematice psaní velkých písmen. To nesporně souvisí se současnými úvahami, zda by nebylo vhodné tento problematický pravopisný jev podrobit revizi a eventuálně v něm navrhnout normativní změny. Jde o téma, jež je pro praktikující češtináře 2. a 3. stupně navýsost aktuální.
Články
Markéta Pravdová: Psaní velkých písmen v češtině – výsledky dotazníkového šetření
Ivana Svobodová: Názory respondentů v dotazníku na psaní velkých písmen
Adam Kříž – Hana Prokšová: Užívání zástupných názvů jako věcný a pravopisný problém
Posudky a zprávy
Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrák, Vladimír Šmilauer, Irena Vaňková: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2011/2012
Drobnosti
Anna Černá: Šerpa
Kamila Smejkalová: Červená karkulka
Z dopisů jazykové poradně
(Jak psát G/gestapo, W/wehrmacht, SS-O/obergruppenführer apod.?)
Podrobněji ad:
Markéta Pravdová: Psaní velkých písmen v češtině – výsledky dotazníkového šetření
Článek uvádí výsledky dotazníkového výzkumu týkajícího se psaní velkých písmen. 38% respondentů mělo profesionální vztah k českému jazyku. Výzkum zahrnoval: a) testování znalosti psaní velkých písmen v češtině; b) názory respondentů na testované typy; c) obecné názory respondentů na psaní velkých písmen v češtině. Test obsahoval jevy, jež by učitel-praktik i žák označili za typické „školské chytáky“ (uvádíme normativní varianty): Bydlím v hotelu Pyramida; Pracuji v kavárně U Hrnečku; bydlím na náměstí Míru…
Velmi zajímavé je sledovat názory respondentů na typy jako Sleduje Dvanáctý V/všesokolský S/slet, sleduje 39. Š/šachovou olympiádu nebo Žádost je třeba doplnit P/prezenční L/listinou, popř. K/kupní S/smlouva.
V závěrech z výzkumu se konstatuje, že pravidla psaní velkých písmen znalo 59% dotázaných. Snad nejzajímavější je skutečnost, že respondenti byli značně konzervativní v otázce možných změn současných pravidel: „Jednoduše řečeno, ač respondenti výzkumu pravopisné normy pro psaní velkých písmen v českém jazyce zcela neovládali, po objasnění pravopisných zásad byli pro zachování stávajících PČP a žádné změny si nepřáli.“
Ivana Svobodová: Názory respondentů v dotazníku na psaní velkých písmen
Tento článek navazuje obsahově na příspěvek předchozí a rozvádí podrobně výsledky názorů respondentů v dotazníku. Rozhodně zajímavé je sledovat názory na typy Severní ledový oceán, Spojené státy americké. (Pozn. JK: V PČP jsou v oblasti psaní velkých písmen zcela určitě nedůslednosti: není např. vidět, proč máme psát Severní ledový oceán, ale Velké Solné jezero.)
Velmi podrobný a přehledný výčet odpovědí zde vypovídá nejen o složitosti této problematiky, ale i o postojích rodilých mluvčích k mateřštině: „Zakažte prosím vás (nikoli Vás) psaní velkých písmen v zájmenech 2. osoby […] Je to děs a už mě nebaví napomínat lidi, že Ti, Tebe se nepíše. Úcta se dá vyjádřit i méně patolízalsky než laciným velkým písmenem.“
Závěr článku: „Podstatné a relevantní je to, že 86 % respondentů odmítá jakékoli zásadní změny, a to i přesto, že se v dotazníku dopustili chyb.“
Adam Kříž – Hana Prokšová: Užívání zástupných názvů jako věcný a pravopisný problém
V tomto článku se pojednává o typech Záliv (místo Perský záliv), Pravidla (místo Pravidla českého pravopisu). Pro češtináře-učitele je určitě zajímavá i pasáž, v níž se rozebírá psaní velkých písmen v úředních dokumentech, jako např. Smlouva, Kupující.
Anna Černá: Šerpa
Tento příspěvek lze doporučit jako ilustrativní doklad podstaty metonymie. (Pozn. JK: Buďme upřímní, definice typu „přenesení pojmenování na základě věcné souvislosti“ neříká mnoho ani žákům, ani – pohříchu – nám učitelům.)
Skutečnost, že se toto slovo dnes velmi často píše s malým písmenem, dokládá právě onu metonymickou záměnu: (šerpa) „není hodnocen jako pojmenování příslušníka etnické skupiny, ale označuje zkušené průvodce zahraničních horolezců a vysokohorských turistů […]“ Podobně down místo Downův syndrom aj.
Kamila Smejkalová: Červená karkulka
Přeskočme zajímavé „velkopísmenové“ analogie o typech Maková P/panenka, Sedící býk a sdělme rovnou: autorka konstatuje, že kodifikace dosud uvádí psaní s malým k, ale příručka ÚJČ Na co se nás často ptáte doporučuje nezamítat pravopisnou formu Červená Karkulka. Podle ČNK je dokonce posledně uvedená varianta častější.
Jiří Kostečka
Jsem jednoznačně pro zjednodušení PČP v dané oblasti. Netuším, jací respondenti odpovídali, ale ve svém okolí nevím z kolegů a kolegyň o nikom, s kým bych na dané téma kdy byl mluvil, kdo by o zjednodušení nestál. Prof. Šlosar uvádí situaci, jíž byl přítomen – ředitel ÚJČ dal na pracovním soustředění učitelům a studentům vysokoškolské bohemistiky diktát na velká písmena. Nikdo! ho neměl bez chyb, ani DŠ. Je třeba exaktnějšího důkazu pro obhájení potřeby změn?
Proti jakémukoli rozumnému zjednodušení nic nenamítám, ale obávám se, že věc není tak jednoduchá. Zjednodušení s sebou totiž nese nebezpečí nelogičností, viz např. název ulice V Jámě. Žákům pro praxi radím řídit se tím, jak je instituce (organizace, sdružení, firma apod.) uváděna na vlastním webu (firemních materiálech atd.). V případě nejednoznačností typu S/sídliště Míru nechť píší vše velké.
O nutnosti důkladného promyšlení případných změn není pochyb, jazyk je citlivý organismus, takže veškeré změny je nutno vážit na laboratorních vahách, o konzervatismu (mnohdy zdravém) jeho uživatelů nemluvě – stačí si vzpomenout na změnu PČP v r. 1993 a nutnost brzkého vydání dodatku k nim.
Ve školní praxi bychom se měli omezit jen na nejzákladnější varianty a netrápit žáky „špeky“, chytáky a diktáty či cvičeními, se kterými bychom měli problémy i my sami.
Pan kolega Stanzel má pravdu – vím ale o češtinářích, kteří dají žákům do diktátu Pražskou ulici (v Praze) bez jakéhokoli kontextu, podle kterého by pochopili, že jde o vlastní název.
Co se týče kontroly vlastních názvů na webových stránkách firem, prohlížím je velmi často kvůli nejasnostem v psaní velkých písmen (ale např. i pomlček, mezer, názvů produktů apod.) a musím říct, že ani tam často nelze daný jev ověřit.
Myslím, že se shodujeme v tom, že jedním problémem je samotné psaní velkých písmen a druhým školní praxe. Teď mne napadlo, že by nebylo na škodu dát dohromady soupis jevů, kterými nemá cenu zatěžovat žáky na druhém, ale i na třetím stupni.