Z článku na webu České televize:

„Hlaholice budí i dnes obdiv moderních lingvistů a filologů. Konstantin se totiž řídil zásadou, že každý literární jazyk by měl mít vlastní písmo, které co nejlépe odpovídá jeho povaze. A to je v hlaholici provedeno nesmírně důsledně, jak po stránce grafické a hláskové ale i z hlediska vnitřní logiky. (…)

Vcelku se nicméně hlaholice pokládá za geniální a velmi originální výtvor Konstantinův. Existuje dokonce i hypotéza, že toto písmo má značně symbolickou povahu: jeho základní grafickou matérii totiž vlastně tvoří tři základní křesťanské symboly, tedy kříž, kroužek a trojúhelník spojované příčkami, obloučky a kličkami.“

Cyrilometodějské pořady na webu ČT

3 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    První kontakt místního obyvatelstva s křesťanstvím může však souviset s iroskotskou misií snad již od 7. století. Tehdy mohly vzniknout první křesťanské texty v místním jazyce, které později ovlivnily slovanskou liturgii v 9. století.

    K roku 845 máme z Fuldských análů zprávu, že čtrnáct knížat Čechů bylo ve dnech po slavnosti Zjevení Páně, tedy v únoru pokřtěni. Tyto letopisy z Východofranské říše mezi léty 714 až 882 jsou obsáhlým zdrojem informací o vztazích k sousedním Slovanům včetně Velkomoravské říše a o prvních Přemyslovcích

    I když o křtu nemáme k dispozici další podrobnosti, můžeme událost dát do souvislosti s těmito kontakty. Mohlo jít o vladyky, tedy svobodné obyvatele, jejichž pozemkové vlastnictví bylo případně už tehdy zapsáno v zemských deskách. Uvádí se, že je doprovázely jejich družiny.

    Je pravděpodobné, že křesťanství přicházející z území dnešního Bavorska a částečně snad také ze Saska postupovalo k širším okruhům obyvatel. V následující generaci byli povolání misionáři z Byzantské říše za panování císaře Michala III. zvaného Methystes (Opilec).

    Císař tehdy rozhodoval o církevních záležitostech. Mezi ním a římským papežem Mikulášem I. byl konflikt o funkci cařihradského patriarchy. Císař dosadil Fótia, papež prosazoval Ignatia.

    Právě v této situaci se na Byzancii obrátil velkomoravský kníže Rostislav. V legendě Život Konstantinův je uveden jeho údajný dopis císaři, v němž píše, že „lidé naši od pohanství odstoupili a křesťanský zákon zachovávají, nemáme však učitele takového, který by nám našim jazykem pravou víru křesťanskou vyložil“.

    Císař měl k dispozici rodné bratry Konstantina a Michaela, kteří posléze přijali mnišská jména Cyril a Metoděj. Významným rozdílem jejich koncepce proti dosavadní latinské podobě křesťanství byla liturgie ve slovanském jazyce. Nebyl to ovšem jazyk Moravanů a sousedních Čechů, k nimž misie rovněž dosahovala.

    Bratří byli z komunity předchůdců dnešních Makedonců v Severní Makedonii. Jejich jazyk je ze slovanských nejbližší bulharskému. Rozdíly mezi slovanskými jazyky v 9. století zřejmě nebyly tak velké jako v současnosti. Je však těžko odhadnout, nakolik Cyril a Metoděj psali (biblické texty, liturgii, právní normy) a mluvili skutečně „našim jazykem“, tedy plně srozumitelně.

    Více společná praslovanština byla již v té době mrtvá. Lze říci, že Rostislavův počin měl spíše kulturní a politickou dimenzi v rámci už existujícího křesťanství na dnešním území dnešní České republiky a v sousedství. Takže je poněkud nemístné mluvit o věrozvěstech.

    Nejpozději od roku 1097 v Čechách končí vliv východního křesťanství. Jeho posledním projevem byl Sázavský klášter po svém vyhnanství do tehdejší Panonie v letech 1055-1061. V prostoru západního křesťanství, které se v českých zemích prosadilo, mohla vzniknout reformační iniciativa v podobě husitství, k němuž se o sto let později jako ke svému inspiračnímu zdroji přihlásil iniciátor světové reformace Martin Luther.

    Pokus o novověký návrat k cyrilometodějskému kultu souvisí s národním obrozením, jehož významná část byla orientovaná na východní Slovany. Slovenský, česky píšící autor Ján Kollár (1793-1852) v básnické skladbě Slávy dcera doporučuje: „Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled, neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.“

    Den údajných věrozvěstů
    Ivan Štampach
    https://denikreferendum.cz/clanek/35405-den-udajnych-verozvestu

Zanechat odpověď