Dotaz:
Obracím se na Vás s prosbou o názor na větnou konstrukci typu: Tito hlodavci jsou jedněmi z nejčastěji se vyskytujících savců na poli. Můj laický názor je, že je sice věta gramaticky správná, ale lexikálně neobratná, či snad dokonce nesprávná. Zatímco spojení jeden z… považuji za běžné a správné (Tento hlodavec je jedním z nejčastěji se vyskytujících…), při použití plurálu bych použil jinou číslovku, např. … jsou třemi z nejčastěji se vyskytujících…, i když taková konstrukce má trochu jiný význam, než mluvčí zamýšlel.
Zajímavé je, že pokud by se místo 7. pl. použil 1. pl. (… jsou jedni z nejčastěji se vyskytujících…), už věta tolik za uši netahá, přestože podstata problému je stejná (jeden ve spojení s plurálem.) Takže uvedenou větu bych korigoval např. na Tito hlodavci patří k nejčastěji se vyskytujícím….
Jak to vidí odborníci?
Pan M. B.
Odpověď ASČ:
Naprosto chápu podstatu tazatelových rozpaků – číslovka jeden by se z podstaty svého významu neměla teoreticky vyskytovat v plurálu. Jazyk ovšem, jak známo, není vždy jev logický – je to jev sui generis, svého druhu. Podobných kolizí, jakou představuje dotazovaný jev, jsou v každém jazyce stovky, možná tisíce. Uvedu jako příklad existenci dvou zcela protichůdných fonetických jevů – asimilace (lebka, vyslov lepka ) a disimilace (slovo doktor se vyslovuje často jako dochtor): v prvním případě jde o přizpůsobení dvou souhlásek různého druhu, znělého b na neznělé p vlivem následujícího neznělého k; v druhém případě jde o rozrůznění dvou závěrových souhlásek k, t na úžinovou ch a závěrovou t stejně jako např. jedenáct se často vyslovuje jako jedenást. V jiných jazycích, např. v angličtině, se ovšem asimilace či neutralizace souhlásek jakožto prostředek zjednodušení výslovnosti nevyskytuje – srov. background, vyslov baeGgrounD, nikoli *baeKgrounT, jak často slyšíme z úst Čechů učících se anglicky. Nebo slova jablko a městečko: patří pod stejný vzor středního rodu město, přesto první z nich má v 6. pádě mn. č. varianty jablkách i jablcích, kdežto druhé jen tvar městečkách.
Normativní online Internetová jazyková příručka uvádí u slova jeden úplné paradigma (tj. soustavu tvarů) i v plurálu, konkrétně v 7. pl. tvar jedněmi. Dotazovaná věta je tedy naprosto spisovná, jakkoli může leckoho tahat za uši.
Užití 1. pádu mn. č. tazateli tolik nevadí patrně proto, že 1. pád v konkurenci se 7. pádem označuje jev nebo skutečnost spíše trvalejšího rázu, kdežto 7. pád rázu přechodného, krátkodobého či dočasného, srov. Můj otec je lékař proti Můj otec je již dva roky lékařem na Bulovce nebo Louka je zelená (zde vůbec nelze *Louka je zelenou).
Tazatelem doporučovaná věta Tito hlodavci patří k nejčastěji se vyskytujícím… je tedy variantou věty s jedněmi z; obě jsou nejen plně spisovné, ale i stylisticky náležité.
Dodejme ještě, že normativní Slovník spisovné češtiny přímo uvádí „vytýkání z celku“ jako jeden z významů číslovky jeden. Pokud vytýkáme z celku více než jeden objekt, je plurál zcela namístě.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
