Z archivu časopisu Naše řeč (1994, č. 3):

Středem našeho zájmu bude adherentně expresivní slovní zásoba s intenzifikační funkcí. Jedním z určujících procesů ve vývoji této skupiny expresiv je neustálá aktualizace již existujících, lexikalizovaných, expresivních výrazů novými, silnějšími (např. výraz hlupák může být zaměněn výrazy blbec, idiot, debil, imbecil atd.). Tak se nezřídka stává, že se mluvčí z důvodů aktualizace postupně uchylují k těm jednotkám slovní zásoby, které se stále více pohybují – řečeno jazykem literární vědy – v žánru hororu. Poukázal na to již J. Zima, když do jedné skupiny expresiv tematicky vyčlenil „pojmenování z oblasti biologie, fyziologie a patologie člověka“ (s. 55), kde mimo jiné uvádí následující příklady: stonat – ‚toužit po něčem‘; slepnout – ‚pozbývat lesku‘; šílet – ‚vášnivě toužit‘; zblbnout (někoho) – ‚učinit pošetilým‘; zimnice – ‚prudké zaujetí pro něco‘; výron – ‚projev‘. Výrazy pro konec života: vymřít – ‚zaniknout‘; umírat (netrpělivostí) – ‚pozbývat sil‘ apod. (srov. s. 56).

Současné expresivní jednotky se v tomto směru dají rozdělit do dvou hlavních skupin: a) lexikální jednotky odkazující k nepříjemným psychickým stavům (např. strachu) a duševním chorobám (šílenství apod.) – tuto skupinu budeme nazývat psychickou; b) lexikální jednotky vztahující se k umírání, smrti, pohřbívání apod. – tuto skupinu budeme nazývat mortuální.