O projektu více ZDE, další hesla ZDE.

Autorem hesla je Mgr. Josef Soukal

 

FRYNTA, EMANUEL:

PÍSNIČKY BEZ MUZIKY

(1988)

Sbírka básní, nonsensová literatura

Pro čtenáře od 8 let; četba nejen pro děti

Možná by vás zajímalo, jak to dopadlo, když „vrabčáci byli zvědaví“ a zaletěli si do Akademie věd vyzvědět, „co všechno o nich věda ví“. Nebo co člověk narozdíl od slepice nesnese; nebo jak si popovídají mrož Jelikož a mrož Tudíž; nebo jaké to je mluvit s červotočem… Písničky bez muziky jsou četba pro ty, kdo mají rádi neobvyklé a zábavné nápady či situace, a přitom se umí nejen bavit, ale také zamyslet, dokážou leccos vymyslet a své představy domýšlet. Asi takto to bylo i s Emanuelem Fryntou, když básničky psal, pro své potěšení a hlavně pro svého synka Daniela.

 

 

KONĚ

„S koňmi se nadělají fraky,“

povídá kohout, „proč a nač?

Že tahají ty žebřiňáky?

Vždyť je to hloupost, poněvadž

když už to jede, tak to jede,

jenom se tlačí na chomout;

ono tu vlastně o nic nejde

než o ten fígl, jak s tím hnout.“

 

„Co koně, to my taky svedem,“

povídá na to jezevčík,

„jedině proč to nedovedem,

že prostě neznáme ten trik.“

 

ŹÁBA

Jsem studovaná žába Mici

a potrpím si na mluvnici.

Moc věcí dělám jedině

jen kvůli správné češtině.

 

Vylezu třeba z kaluže

a jdu se dívat na plže –

to proto, že bych v kaluži

hleděla chybně na plži.

 

(A to je fajn i kvůli tomu,

že plži ráda, u sta hromů!)

 

KRÁVA

Holub se točí na báni,

neboť má k tomu nadání;

docela klidně se tam vrtí

jakoby nic, a s jakou chutí!

Lítá si, vrká na střeše,

a ještě nosí depeše.

 

Kráva se dívá na holuba –

závistí se jí třese huba.

To si tak ale někdo žije!

Vrká si – jaká poezie!

Já jsem to měla doma říci

a vyučit se holubicí.

Co mám teď na tom světě? Nic.

Jen ty dva rohy u čela.

 

A nadechla se z plných plic

a bučela a bučela.

 

JELIKOŽ A TUDÍŽ

Je jaro, potká mrože mrož.

Proč ne, dva mroži. Budiž.

„Já jsem,“ dí první, ,,Jelikož.“

„A já,“ dí druhý, „Tudíž.“

 

A Jelikož hned tvrdí, že

mu pořád připadá,

že pana mrože Tudíže

tak trochu jako zná.

 

„Poslyšte, nejste vy ten mrož,

co ležel tady vedle?“

A Tudíž na to: „Ale což –

a celou zimu hnedle!“

 

A upřenýma očima

si měří Jelikože

a taky už si vzpomíná:

„Jakpak by ne, můj bože!

 

Vždyť vy jste ležel na bříšku

půl roku tuhle na kře!“

„Hned vedle tebe, Tudížku!

Jak žiješ, drahý bratře?

 

A copak dělá Leč a Byť

a vaše malá Pakli?“

A museli se políbit,

až jim kly o kly cvakly.

 

Co báseň říká? Jelikož

je velmi moudrá, tudíž

nám říká, že mrož Jelikož

měl bratra jménem Tudíž.

 

OSEL

Že osel někdy mívá roupy

a je tak trochu svéhlavý,

řeklo se o něm, že je hloupý,

a už se toho nezbaví.

 

Jemu je ale jedno, jestli

jdou o něm světem pomluvy.

Myslíte, že byste to nesli

tak moudře, dejme tomu, vy?

 

ČERVOTOČ

Mluvil jsem tuhle s červotočem,

jenže už nevím přesně o čem

a taky přesně nevím proč

a jestli to byl červotoč.

 

VRABČÁCI

Vrabčáci byli zvědaví,

co všechno o nich věda ví –

i letěli to vyzvědět

až do Akademie věd.

 

A od té doby věda ví,

že vrabčáci jsou zvědaví.

 

PĚT MYŠŮ

Je jeden malý, milý myš,

ten chodívá tak tiše,

že řekli byste nanejvýš,

že slyšíte jít myše.

 

Je druhý malý, milý myš

a o tom prý se píše,

že prochází se, jako když

by chodil po kožiše.

 

Je třetí malý, milý myš,

ten našlapuje z výše

a tišší chůzi uslyšíš

prý leda u slepýše.

 

Je čtvrtý malý, milý myš

a ten má packy z plyše

a sám se slyší nanejvýš,

když zakručí mu v břiše.

 

Je pátý malý, milý myš,

ten z celé myší říše

je nejtišší, ten chodí spíš,

jen jako když se dýše.

 

A nemůžeš-li tedy spát

a do uší ti zní šum,

nic nesmíš nikdy vyčítat

těm pěti malým myšům.

 

ŽIVOT JE PES

Život je pes –

to každý vidí,

a nemusí být profesor.

Život je pes –

a pro nás lidi

je pes už dávno známý tvor.

 

Život je pes –

a už to samo

kdekoho časem poleká.

Život je pes –

a pes, jak známo,

je věrný přítel člověka.

 

Život je pes –

a zuby cení

a usmívá se po očku –

život je pes,

a proto není,

rozhodně není pro kočku.

 

FRYNTA, Emanuel. Písničky bez muziky. 3. vydání. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0330-4. S. 6, 7, 14, 20, 33, 41, 46, 67–8, 79.

 

SLOVNÍKOVÁ ČÁST

Do Fryntových veršů věnovaných synu Danielovi se kromě hravosti a myšlenkové originality promítla i autorova láska k literatuře (zasvětil jí celý život) a cit pro jazyk. Ve většině básniček najdeme nejrůznější jazykové hříčky a hry, především s významy slov (například když se na inzerát hledající topiče hlásí ten, kdo topí už pětatřicet let, / spolehlivě a hbitě – totiž vodník). Objevuje se i zvukomalba, nezvyklé tvary slov či neologismy (pět Myšů), básničky vycházející z odlišnosti psaného a mluveného jazyka nebo inspirované skloňováním, aj. Verše se snadno čtou, protože mají pravidelný rytmus a rým. Většinou v nich vystupují zvířata (Had, Koně, Žába, Plž, Koťata, Tygr, Krtek…), ale Frynta směřuje k situacím a jednání příznačným pro vztahy mezi lidmi. Pohled na svět je vlídný, ironické zabarvení dostává tehdy, když si autor bere na mušku neskromnost, snahu poučovat, dělat se důležitým, jež ústí ve směšnost. A jak ukazuje například závěrečná báseň Život je pes, básník chtěl nejen bavit, ale také trochu vychovávat a ukázat, že lepší než se trápit či zlobit je nacházet si v životě věci radostné, pozitivní.

Písničky bez muziky vyrůstají z tradice nonsensové literatury (přímý odkaz představují např. Trychtýře upomínající na stejnojmenný text Christiana Morgensterna). Patří k nejvýraznějším titulům české literatury pro děti, okruhem svých čtenářů však tuto žánrovou oblast přesahují. Svým laděním a jazykovou vytříbeností přirozeným způsobem vstupují do kontextu díla Emanuela Frynty (1923–1975), jeho úvahových textů o literatuře, překladů, próz s prvky absurdního humoru (Závratné pomyšlení; v tomto svazku se však objevily i některé z básní Písniček bez muziky a několik básní knižně předtím nepublikovaných) aj. Knižně vyšly až třináct let po autorově smrti, především proto, že v dobách nesvobody Frynta patřil k těm, kteří publikovali s obtížemi. Mezitím je veřejnosti při svých vystoupeních představovali divadelníci Ivan Vyskočil a Přemysl Rut. Nejvíce se o jejich pozdější zpopularizování zasloužil Petr Skoumal, který řadu básní zhudebnil. Dnes jsou pevně zakotveny v četbě nejen dětských čtenářů.

Pro menší děti Frynta napsal Novou knížku pro děti o chvástavém štěněti, pro starší děti či mládež připravil Moudré blázny, překladový soubor veselých nebo přímo groteskních historek, povídek či veršů inspirovaných zejména postavami nejslavnějších potulných taškářů a šprýmařů, nebo nonsensem. Přispěl do knihy Hrdinové starých evropských bájí (původně s názvem Meč a píseň, dalšími autory byli Vladimír Hulpach a Václav Cibula).

K Fryntově tvorbě pro děti a mládež má žánrově a tematicky blízko zejména Pavel Šrut.

Literatura:

Petiška, Eduard. O nádherném dobrodružství (doslov). In: Písničky bez muziky. Praha, 1988, s. 89-91.

Urbanová, Svatava. Emanuel Frynta: Básník jazykového humoru a hravosti. In: Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Jazykověda, č. 3 (1999).

Doupalová, E. Emanuel Frynta dětem. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas paedagogica. Philologica. Studia philologica, sv. 13 (1992).

TOMAN, Jaroslav. Současná poezie v četbě pubescentní a adolescentní mládeže. In: Český jazyk a literatura, roč. 60 (2009/2010), č. 5, s. 241–246.

FIC, Igor, MACURA, Ondřej. Co tím chtěl básník říci? Rozbor tří básní E. Frynty. In: Tvar, roč. 23, 2012, č. 14, s. 18.

HEŘMAN, Zdeněk. Půl zdraví. In: Zemědělské noviny, roč. 44, č. 293 (13. 12.), 1988, s. 2.

NEZKUSIL, Vladimír. Emanuel Frynta, Písničky bez muziky. In. Zlatý máj, roč. 33, č. 2, 1989, s. 111–112.

SLOMEK, Jaromír. Český Lear i Morgenstern. In: Mladá fronta, roč. 44, č. 299 (20. 12.), 1988, s. 4.

2 komentáře.

  1. Zdenek Bernard napsal:

    PAN SOUKAL

    Když tuhle k nám přišel pan Soukal,
    pořád se na mě tak koukal..

    Já „Soukale sem“ a „Soukale tam“
    a on to byl zatím pan Vácha..

    FRYNTA EMANUEL:
    PÍSNIČKY BEZ MUZIKY

    • Josef Soukal napsal:

      Díky za připomenutí.
      Jedna fryntovská inspirace:

      ZÍV

      To chodíval k nám jemný zív
      a ozýval se – jaký div –
      vždy o malounkou chvilku dřív,
      než spánek na nás něžně kýv.

Zanechat odpověď