Předseda ASČ Jiří Kostečka byl přizván ministrem školství p. Marcelem Chládkem do komise odborníků, kteří se budou zabývat podobou maturitní zkoušky pro budoucí období (2018+).

Jde o významný průlom do dosavadních zvyklostí, kdy k diskusím tohoto druhu nebyli zváni zástupci praktikujících učitelů. (Toho je důkazem i složení expertní skupiny bývalého ministra školství, v níž nebyl zastoupen jediný pedagog z terénu.)

Jiří Kostečka se cítí být v prvé řadě aktivním středoškolským učitelem, teprve potom didaktikem češtiny a předsedou Asociace středoškolských češtinářů. Jeho přizvání k Národnímu kulatému stolu k maturitní zkoušce je signálem, že praktikům ze škol je snad vůbec poprvé za poslední desítky let popřáváno ze strany MŠMT sluchu. To je bezesporu velmi pozitivní zpráva.

Předseda ASČ zastává a bude zastávat v debatách účastníků Národního kulatého stolu k maturitní zkoušce hlavní postuláty naší asociace, jež byly již dříve formulovány na základě rozsáhlých diskusí iniciovaných ASČ:

1. Maturitní zkouška musí být nadále koncipována ve společné části jako zkouška státní, tj. státem uzákoněná a státem garantovaná.
2. Maturitní zkouška by měla být maximálně objektivní, kontrolovatelná a transparentní; též srovnatelná s maturitní zkouškou v zemích euroatlantického okruhu.
3. Je třeba zachovat komplexnost společné části maturitní zkoušky z ČJL, tj. ponechat v gesci státu nejen didaktický test, ale i pravidla hodnocení písemné slohové  práce a nastavení základních parametrů zkoušky ústní.
4. V zájmu zvýšení objektivity, ověřitelnosti a srovnatelnosti maturitní zkoušky se jeví jako nejdůležitější tyto cíle:
a)  obnovení centrálního hodnocení maturitních slohových prací (jak je to samozřejmé u mezinárodní maturitní zkoušky IB);
b) nahrávání ústní zkoušky společné části na audiomédium.

Asociace středoškolských češtinářů s potěšením kvituje fakt, že její stanoviska jsou – v minimálních nutných modifikacích – prakticky totožná se stanovisky asociací učitelů cizích jazyků, prezentovanými sdružením AMATE.

14 komentářů.

  1. Jakub Žytek napsal:

    Vážený pane Kostečko,
    rozumím Vašemu postoji ohledně centrálního hodnocení PP; s Vaší vizí nahrávání ústní zkoušky z ČJL se však naprosto nemohu ztotožnit. Existuje užitečná sebezáchovná rada, kterou se by dle mého soudu měl člověk při každém reformátorském pokusu řídit: Dohlédni důsledků svého počínání. Uvědomte si, prosím, že Vámi proponovaná snaha maturitu nahrávat bude pravděpodobně pochopena zcela jinak, než jak zamýšlíte (předpokládám, že Vám jde hlavně o to, aby jádro tvořila analýzu textů, ne literární historie). Bude interpretována jako zjevný signál nedůvěry: jak vůči veřejnosti („učitelé nejsou schopni hodnotit bez dozoru“), tak dovnitř učitelské obce („ministerstvo nevěří, že dokážeme svou práci vykonávat kompetentně“). Krom toho poskytnou videa vítanou munici chronickým stěžovatelům a odhalovatelům křivd, neboť učitelé chtějí dětem u maturit především zkazit život, že… Přijdou desítky odvolání, stovky papírů, zasedání komisí, opakování maturit s externími dohlížiteli, kteří budou tentokrát zaručovat „objektivnější průběh“. Přitom maturita je přece plně veřejná a pod kontrolou už teď: kdokoliv se může přijít podívat, jak se maturuje; dělají to žáci, kolegové i rodiče. Co přijde dál? Kamery ve třídách, které budou kontrolovat, jak zkoušíme žáky během roku?
    Dodávám, že jeden ze základních cílů státní maturity – být uznávána vysokými školami jako podklad pro přijímací řízení na VŠ – není stále naplněn a že tuto funkci supluje produkt soukromé společnosti. Dokud se nezmění toto (což znamená mít dvoustupňovou maturitu, mít vyšší stupeň povinně pro gymnazisty a mít většinu VŠ, které budou ochotny podle výsledků státní maturity přijímat žáky), zůstává jakákoli podoba státní maturity dysfunkční – když pomineme vztah k hodnocení na dané škole, je nyní státní maturita de facto důležitá jen jako součást výstupního listu, že žák prostě absolvoval, a zbytek si vyřeší univerzity a SCIO samy.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Vážený pane Žytku,
      důsledky svých návrhů dohlédám lépe, než byste věřil. A to především proto, že jsem velmi dobře obeznámen s tím, jak mnou navrhovaný systém funguje v civilizovaných zemích, mezi které bohužel stále ještě tak úplně nepatříme. Jsem s tím už otravný, ale postopadesáté: V současné době nejprestižnější maturitní zkouška, Diploma Programme projektu International Baccalaureate, naprosto bez debat a bez podezření podobných těm, na něž upozorňujete, nahrává ústní část zkoušky na audiomédium. Proč asi? Protože IB domovským učitelům a priori nevěří? Ale ne – prostě proto, aby tu byla rozumná kontrola a objektivně dokazatelný výkon maturanta. (Mimochodem fascinuje mě manipulace, kterou odpůrci tohoto postupu, včetně Vás, vytahují: i kdybych tisíckrát zdůraznil, jako že jsem zdůraznil, že v návrhu jde o AUDIO, nikoli video, začne se psát o „kamerovém sledování“. To je slušná podpásovka, nemyslíte?)
      Na druhou stranu natvrdo řeknu, a to se zkušeností mnohonásobného předsedy maturitní komise, že některé ústní maturitní zkoušky probíhaly tak příšerně, že jsem v rozporu se „zaužívanou českou tradicí“, podle níž předseda MK je nejraději viděn mimo třídu a u kafíčka, opakovaně podával klasifikační protinávrhy (vždy jen ve svých aprobačních oborech, češtině a angličtině!) ve prospěch studenta, a byl jsem vždy přehlasován; kdyby z těch maturit existovaly nahrávky, byl bych svůj postup obhájil a studenti by nebyli bývali poškozeni. Ale platí to samozřejmě i naopak: Cožpak nechápete, že svým návrhem chci chránit též ty kantory, kteří spravedlivě ohodnotí otřesný maturantův výkon a pak musí čelit odvoláním a insinuacím rodičů a zřizovatelů škol, aniž se mohou hájit? Aniž mohou předložit nejneprůstřelnější argument nezávislé komisi, totiž AUDIOnahrávku toho, co se skutečně u oné maturity odehrálo?
      Nezlobte se, ale Vaše reakce je opravdu typicky česká: upečme si to hezky doma, nějak to uhrajeme, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
      Já ale chci vidět společnost, ve které studenti dělají maturitu férově, průhledně, ověřitelně; ve které s ní pak můžou vyrazit do světa; společnost, ve které maturitní glejt má svou váhu a v níž jej netřímají v ruce – se stejnou právní hodnotou – mladí lidé, kteří vykazují nesrovnatelné výstupní znalosti a dovednosti.
      JK

Zanechat odpověď na Jakub Žytek