Dotaz č. 1
Ráda bych se zeptala na určení podmětu. V úloze z cvičných testů pro osmiletá gymnázia (Zkoušky nanečisto) se měl určit podmět v podtržené větě Lidé z města, kteří na rozdíl od sedláků očekávali, že nové císařovy reformy všechny jejich problémy vyřeší, byli zklamáni.
V řešení bylo jako správná odpověď uvedeno: kteří.
Nyní syn narazil na podobný případ v pracovním sešitě k učebnici pro český jazyk 5. ročník: Čekali, až pojedou autobusy, které se však zpozdily. Pro třetí větu zapsal základní skladební dvojici které se zpozdily.
Paní učitelka mu ale napsala, že u třetí věty je podmět také autobusy jako ve druhé větě souvětí. Bere se tedy vztažné zájmeno v prvním pádě jako podmět, nebo se jedná o nevyjádřený podmět podle předchozí věty?
Paní J. S.

Odpověď ASČ
Bohužel v naší poradně se množí dotazy přesně toho typu, jaký nám tazatelka adresovala (viz dotaz č. 2). Píšu „bohužel“ proto, že v některých případech, a toto je jeden z nich, prozrazují nekompetentnost učitele či učitelky češtiny.

Dotazovaný jev je totiž přímo ukázkovým příkladem na podmět vyjádřený ve vedlejší větě vztažným zájmenem. V tzv. klasické, závislostní syntaxi tohle už dávno popsal mj. prof. V. Šmilauer.

Tazatelčin syn vyřešil úkol naprosto správně: kteří je v dotazovaném případě vyjádřeným podmětem ve větě vedlejší.

Dotaz č. 2
Rád bych se poradil ohledně určení základní skladební dvojice ve vedlejší větě tohoto souvětí: Maminka si přála, aby ze mě byl lékař.
Pokud by podmětem byl lékař, pak nám zbývá slovesný přísudek byl by, což se mi nezdá. Druhá možnost podle mě je, že jde o přísudek jmenný se sponou, ale tím pádem chybí podmět, takže by to byla věta jednočlenná. Nevím ale, zda je tato má úvaha správná.
Děkuji za každou radu.
Pan J. S.

Odpověď ASČ
V dotazované vedlejší větě je podmět lékař (podmět tedy nechybí) a přísudek jmenný se sponou byl by ze mě (spojka aby v sobě inherentně skrývá signál by pro podmiňovací způsob). Spona je tedy byl by, jmenná část ze mě.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

5 komentářů.

  1. Jana Šindlerová napsal:

    Já asi jenom doplním, že v syntaktcké klasifikaci té skupiny „ze mě“ po slovesech být a stát se se opět různí autoři různých příruček liší, někdy je za jmennou část přísudku slovesně jmenného považováno pouze jméno v prvním nebo sedmém pádě. V loňském nebo předloňském roce ohledně toho bylo poměrně velké pozdvižení kolem zadání (a hodnocení) jednoho z úkolů Olympiády v českém jazyce.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Děkuji za komentář. Můžeme prosím požádat alespoň o dvě další odlišná pojetí s citací zdroje? Je samozřejmě pravda, že stejný jev mohou jazykovědci vykládat různě – snad nejtypičtějším příkladem je typ „čtyři chlapci šli“ x „pět chlapců šlo“, o kterém naše poradna psala již dvakrát.
      Věřím, že by naši čtenáři skutečně ocenili variantní výklady.

      Ve větě „(Složil jsem poslední zkoušku) a byl ze mě lékař“ je tedy „ze mě“ jakým větným členem, když ne jmennou částí přísudku se sponou? Snad doplněk neshodný? Příslovečné určení původce děje?
      Děkuji za eventuální reakci.
      Jiří Kostečka

      • Štěpán J. napsal:

        Omlouvám se, že se jako laik vměšuji, ale nelze na ta slova „ze mě“ hledět jako na úplně obyčejný předložkově napojený předmět? Tedy stejně jako v hlavní větě „z Petra se stal lékař“? Jednak je pro pasivní věty zcela typické, že původce děje v nich je vyjádřen formou předmětu, za druhé zde z hlediska gramatiky ani není podstatné, jestli ten Petr či který student se nějak zasloužil o to, že se stal tím lékařem. „Řezbář opracovával kládu, až z ní byla socha“ – tam přece to „z ní“ nikdo nebude považovat za jmennou část přísudku se sponou. Jmennou částí přísudku je pouze ten „lékař“ či „socha“, ten „lékař“ má v té větě naprosto stejnou funkci jako „učitel“ ve větě „Petr je učitel“. Můžeme spekulovat o tom, že tím předmětem je v jistém smyslu nahrazen chybějící podmět, nebo se přít, jestli podmět je spíše nevyjádřený nebo jde spíše o jednočlennou větu (typu „ono prší“, „on se z něj stal lékař“), ale to už se nejedná o stavbu té věty, ale jen o samoúčelné hledání konvence pro rozbory.

        Ale právě u takovýchto sporů chápu, proč někteří lidé považují rozbory vět za nesmyslné a neužitečné. Protože zde už se žáci neučí rozumět struktuře věty, ale střetávají se především s nedokonalostí, nekonzistentností a limity použitelnosti toho teoretického modelu a pojmového aparátu.

        • Josef Soukal napsal:

          Reaguji na zmínku o tom, proč někteří považují větný rozbor za neužitečný: V drtivé většině případů za tím stojí prostá neznalost a také neochota přijmout skutečnosti, kvůli kterým jsou rozbory důležité; v neposlední řadě je pak náročnost větného rozboru využívána jako klacek třeba v boji proti nové maturitě, viz T. Feřtek nebo O. Šteffl.
          Pokud se skladba neučí čistě formalisticky a učitel pracuje s konkrétním větami z prací žáků a vůbec s texty, které jsou těsně spojeny se životem vzdělávaných, problémů s porozuměním smyslu výuky skladby je mnohem méně. Neznám rozumného češtinář, který by žáky „trénoval“ na hraničních, obtížně uchopitelných případech – ale vyhnout se jim nejde, vždyť s nimi často přicházejí sami žáci. Jsou-li k tomu disponovaní, může pak společné hledání řešení změnit vyučovací hodinu v kýžený stav – žáci zapomínají, že se učí. Ostatně do těchto situací se dostávají i učitelé v jiných předmětech. Učíme základy oboru, ale současně ukazujeme, že realitu nelze pozitivisticky vykolíkovat a že poznatky mají smysl tehdy, když se na jejich základě myslí.

        • Jiří Kostečka napsal:

          Na spojení „ze mě“ skutečně nelze hledět jako na „úplně obyčejný předložkově napojený předmět“. Sloveso „být“ je totiž bezpředmětové ve všech svých významech. V dalším příkladě, „z Petra se stal lékař“, „z Petra“ rovněž není předmět, protože i sloveso „stát se / stávat se“ se považuje za sponové. Nerozumím tomu, proč pisatel považuje větu za „pasivní“ (patrně má na mysli, že přísudkové sloveso je v trpném rodě, ale tak tomu není: jde o rod činný).

          Ad „Řezbář opracovával kládu, až z ní byla socha“ – tam přece to „z ní“ nikdo nebude považovat za jmennou část přísudku se sponou..
          – A proč ne? Navíc jmennou částí přísudku NENÍ „lékař“ či „socha“, to jsou podměty. O jednočlennou větu (typu „ono prší“, „on se z něj stal lékař“) v žádném případě nejde.

          Tady o žádné spory nejde, pane Štěpáne. Při vší úctě, vycházíte z mylných předpokladů. Skutečně by mne zajímalo, jakým větným členem tedy podle paní Šindlerové ono „ze mě“ je. Předmětem tedy rozhodně ne!

Zanechat odpověď