Titulek našeho příspěvku jsme si vypůjčili z článku Josefa Boušky publikovaného v časopise Respekt. Pod poměrně sugestivním názvem Chcete práci? Nevěřte expertům na vzdělávání tu autor polemizuje s názory relativizujícími význam všeobecného přehledu a zpochybňujícími možnost shodnout se na tom, co k přehledu patří:

(…)

Diskuse na téma „Jidáš vs. maturanti“ se již přelila do poněkud únavné fáze a rozhořčení studentů by nemělo smysl dále komentovat – pokud by se na jejich stranu nepřidávali odborníci ze vzdělávacího sektoru, a to s bizarními argumenty.  (…)

Pokud například nyní v agentuře přijímám lidi i na tzv. juniorskou pozici, potřebuji krom jiného, aby uměli psát bez jazykových hrubek, protože v opačném případě odradí hned na první pokus nejméně polovinu klientů a způsobí firmě ztrátu. Donutit je, aby si se zpožděním přečetli základy marketingu od Kotlera, je snadné; zato naučit je správně formulovat nepříjemné sdělení tak, aby adresáta neurazili a zároveň srozumitelně sdělili vše potřebné, je práce na dlouhé měsíce. A přesně k takovému účelu má sloužit sloh na střední škole (zda opravdu slouží, je jiná otázka).

Také onen záludný všeobecný přehled představuje nezbytnost – a nejde o to, že jednomu připadá podstatnější Jidáš, jinému zase Henry Ford nebo Steve Jobs. Opravdu cenný je pro mě zaměstnanec, kterého se nemusím bát pustit samotného s klientem či obchodním partnerem na oběd, aniž by hrozilo, že v době mezi salátem a dezertem zlikviduje dobrou pověst firmy.

K tomu patří jak schopnost vyjadřovat se a používat příbor, tak pestrá výbava základní vzdělanosti, aby dokázal udržovat konverzaci. (…)

Celý text najdete zde:

http://respekt.ihned.cz/externi-hlasy/c1-64004820-chcete-praci-neverte-expertum-na-vzdelavani

 

Připravil -js-

4 komentáře.

  1. Josef Soukal napsal:

    Roman Kantor: Bezděčně jsme vytvořili kult žáka
    Nejspíš to nebyl záměr. S úbytkem uchazečů o středoškolské vzdělávání a státní platbou za každého z nich se v posledních letech stal z obyčejného žáka neohrožený pán školy. Nenápadně se začal vytvářet jeho kult.
    Vyhrává ten, kdo získá do třídy nejvíce žáků, aby zaplnil poloprázdné třídy, aby se nemuseli propouštět učitelé, popřípadě snižovat jejich úvazky. Střední školy dokořán otevřely své brány a lákaly bez překážek každého, kdo si uměl podat přihlášku. Slibovaly hory doly, jen aby měly koho učit. Upustily od dřívějších přijímacích zkoušek a důrazu na studijní předpoklady. Nejednou se spokojily i s lenivými čtyřkaři. Podobně nepříznivá situace postihla za pár let vysoké školy. Podej si a zaplať přihlášek, kolik chceš, vždy se najde škola, která přijme každého. Postupně se stává z našeho žáka základní a střední školy VIP.
    Ještě nestačil vstoupit do třídy a již jsme ho zahrnovali sladkými sliby, jak snadno zvládne maturitu, řemeslo nebo obojí. Aby si ve škole co nejrychleji zvykl, pořádáme pro něj úvodní seznamovací kurz. Zřizujeme pro něj školní bufet s málo zdravými nápoji, bagetami a cukrovinkami. A ještě automat na kávičku. Na jeho přání zavedeme wifi a vybudujeme přestávkové posezení v odpočinkové místnosti. Pozveme ho do divadla a do kina. Seženeme dotykové interaktivní tabule. Necháme střihnout koberec do třídy. Jídelníček školní kuchyně přizpůsobíme přání žákovské samosprávy. Na talíři se konečně objeví poctivě smažený sýr, hranolky a domácí tatarka. Zájemcům nabídneme hamburgery či pizzu.
    Mnohem horší však je, že u žáků postupně snižujeme studijní nároky a zbavujeme je povinností, překážek. Z nutnosti devalvujeme školní známky. Žák nemusí pravidelně chodit do školy a soustavně se učit. Málokterý ředitel ho za vážný přestupek vyloučí ze školy. Když už, tak mu sám zařídí přestup do jiného ústavu.
    Smůla, že jeho chráněný klid narušila státní maturita. Ta už neumí příliš odpouštět a tiše přivírat oči. Přesto vysvitla naděje. Opět snížíme její nároky, aby student nebyl u zkoušky dospělosti neúspěšný jako včera.
    Určitě ne všichni studenti jsou takoví. Známe i talentované, úspěšné a pracovité. Zatím je jich méně, ale zaplať pánbůh jsou.
    (Týdeník Školství)

  2. Jiří Kostečka napsal:

    Ten článek J. Boušky je vynikající a dokonale vystihuje, k čemu by mělo – mimo jiné – směřovat vzdělávání na středních školách. A nejen jazykové.
    A co je velmi důležité: nenapsal ho bohemista či centrální hodnotitel maturitních slohových prací, nýbrž podnikatel, který od absolventů SŠ logicky žádá MÍT ROZHLED, UMĚT MYSLET, UMĚT FUNKČNĚ KOMUNIKOVAT.

    A když se přesně o tohle snažíme při výuce a když přesně tohle chceme u maturity nezávisle hodnotit podle jasných kritérií, dostává se nám poučení od nedostudovaného „experta“ Feřteka, matematika Botlíka a „učitele“ Hausenblase (který nikdy neučil), jak to děláme špatně.

    JK

    • Veronika Valíková napsal:

      A od unavených učitelů, kteří téměř každý rok předělávají pracovní listy, seškrtávají maturitní četbu podle přání šéfa předmětové komise a jsou nuceni formálně rozebírat literární díla podle manuálu, v němž není prostor pro interpretaci, čtenářský zážitek ani srovnávání děl. Pěknou neděli.

      • Jiří Kostečka napsal:

        Paní Valíková,
        ve vší úctě – já opravdu netuším, z jakého důvodu pořád mluvíte o předělávání pracovních listů. Změny v ústní zkoušce společné části nic takového naprosto nevyžadují; jen chtějí, aby učitelé vedli ústní zkoušku poněkud důsledněji a hodnotili výrazně přesněji než dříve. Ano, jsou dána kritéria, ale uvnitř nich se může učitel pohybovat při interpretačním rozhovoru s maturantem více než svobodně. Proč pořád matete veřejnost?
        JK

Zanechat odpověď