Představme si, že Josefu K. přišlo předvolání k soudu do konkrétního domu na Malostranském náměstí. Neboli Kafkův román Proces jako turistický bedekr – i tak by se dalo brát dubnové vystoupení Marie Vachenauerové v Pražském literárním domě autorů německého jazyka. Popsala v něm topografii příběhu, která většině čtenářů dosud jistě připadala smyšlená.

Pražská rodačka dokázala svůj cit pro (historickou) skutečnost už v knize Případ Šimona Abelese, vydané dosud pouze německy. Věnovala ji postavě pražského židovského chlapce, který se roku 1694 málem stal křesťanským mučedníkem. Po mnohaletém studiu došla k závěru, že Šimon nebyl zavražděn svým otcem – ale že to bylo celé jinak. Chlapcovy poslední dny zobrazila takřka minutu po minutě.

Teď v němčině vydala novou knihu – Kafkův román Proces jako odraz pražských historických událostí. Proces s Josefem K. byl podle ní inspirován právě přelíčením se Šimonovým otcem Lazarem a s Löblem Kurtzhandlem. Lazar zahynul ve vězení, Kurtzhandl byl popraven, ačkoliv ani on se ničeho nedopustil. Vachenauerová tvrdí, že podobnost kafkovského a abelesovského procesu je víc než náhodná. Vládnoucí moc v obou vydatně ohýbala skutečnost, aby zapadla do jejích plánů. Obvinění byli předem odsouzeni. Kafka ostatně bydlíval v sousedství Týnského chrámu, kde je Šimon pohřben. A jako právník a Žid mohl slavný proces barokní Prahy znát.

Právě Týn je pak pravděpodobně chrámem z Procesu, jak Vachenauerová ukazuje na konkrétních detailech v Kafkových popisech. Stejně tak se jí podařilo zřejmě identifikovat dům, odkud se ve finální scéně románu kdosi neznámý dívá na popravu Josefa K.. Klíč ke kafkovské realitě podle ní spočívá v tom, že autor dokázal spojit různé historické vrstvy do jedné časové roviny. Magičnost Prahy je tím potvrzena – ale asi jiným způsobem, než by člověk čekal.

Kdo hledá v Kafkovi něco bizarního, ukazuje, že mu dosud úplně neporozuměl – zhruba tak popsal Kafkovy texty Max Brod. Marie Vachenauerová si ne náhodou vybrala Brodova slova jako motto ke své přednášce s názvem Kafkovy rentgenové oči. Přednáška i kniha vyznívají jako určitý hold realitě. Její kouzlo leží na dosah ruky – jen je třeba dívat se dostatečně pozorně a do hloubky.

Publikováno v Salonu, literární a kulturní rubrice Práva. Přetiskujeme se souhlasem redakce a autora.

http://www.novinky.cz/kultura/salon/369735-marek-toman-kafkovy-rentgenove-oci.html

O slově kafkárna.

Kafka netradičně.

2 komentáře.

  1. Josef Soukal napsal:

    Z FB:
    ‎Monika Stehlíková‎ pro Učitelé +
    13 květen v 20:57
    Chci se podělit o aktuální nadšení: takový tichý a nenápadný maturant mi právě poslal tuhle otázku:
    Ahoj, chci se zeptat jak moc je pravděpodobné, že by Kafka pojmenoval Řehoře Samsu podle Shakespearovo R&J kde jsou sluhové Gregorio = Řehoř a Samson = Samsa

    Nevím, myslím, že je to dost pravděpodobné, ale hlavně mi to připomnělo jednu z největších radostí naší práce, totiž když děti přijdou na něco, co člověka vůbec nenapadlo nebo mu to nedošlo. Pro mě je to mnohem smysluplnější výsledek práce než prospěch u státní maturity.
    Omlouvám se za exaltovanost a přeji všem zdárný pracovní týden.

Zanechat odpověď