Z archivu:

Jednou ze zvláštností češtiny jsou „domácí“ názvy měsíců. Většina evropských jazyků pro pojmenování měsíců používá slova převzatá z latiny, exotická čínština se pak například spokojí s pouhým pořadím: třeba srpen je prostě osm(ý) a basta. Pravda, není to něco úplně specificky českého. (…)

U některých z těch českých názvů ani netušíme, jak jsou staré: na řadu z nich (např. leden, únor, červen, září, říjen, listopad, prosinec) máme – případně v mírně odlišné podobě (húnor, črven, zářuj, řújen, prasinec) – doklady již z doby vrcholného středověku, název sám ovšem může být ještě starší.

Výjimkou je název současného měsíce: je to slovo sice české (nebo alespoň slovanské – připomeňme, že polština má kwiecień a ukrajinština kviteň, což ovšem v obou případech znamená kupodivu náš duben), ale název pátého měsíce zněl v češtině ještě v době historicky dosti nedávné jedině máj.

Více v článku Karla Olivy na www.lidovky.cz.

Interpretace Máje.