To je nám nějak smutno.
Dny se v půli utnou,
mžouráme rozespale do noci,
láska se ve svících nerozžehla,
nacpaná břicha prázdnem slehla,
a je po Vánocích.
Básní ze sbírky Krajina nad parapetem (2008) připomínáme osobnost režiséra a básníka Jana Borny. Ukázky z Bornových veršů jsme spolu s (knižně nakonec nepublikovaným) doslovem Arnošta Goldflama zveřejnili v březnu 2013, jako jeden z prvních příspěvků Asociace češtinářů (tehdy Asociace středoškolských češtinářů).
Myslím si, že JB byl člověk z jediného kompaktního materiálu; a že by tedy ani v připomenutí básnické tvorby JB neměl chybět odkaz na jeho divadelní (autorskou a režijní) roli.
Slovo režisér tam je, režijní práci zmiňuje i AG v odkazovaném původním příspěvku. Tato – hlavní část – aktivit Jana Borny je snadno k dohledání.
Při této příležitosti ještě dodám, že jsme plánovali rozhovor, v němž by se řeč točila kolem nejrůznějších životních inspirací a tvůrčích oborů. Bohužel už jsme tohle povídání s komentovanými ukázkami z tvorby nestihli.