Klišé „Přejděme od slov k činům!“ zabírá významné místo v řečnickém arzenálu leckterého politika. Do proslovů se rituálně vrací, na politickou příslušnost nehledí a navzdory své vetchosti překvapivě stále nevychází z módy. Slova v něm figurují jako kategorie nižší hodnoty než činy, bez kterých jako by byla pouhým symbolem marnosti.

Slova si však zaslouží veškerou vážnost. Zvládá-li dnes umělá inteligence řešit lépe než člověk i některé nové úkoly, které se ještě před pár lety zdály spadat do domény výlučně lidské, naše řeč pro ni stále zůstává veličinou ve své podstatě neuchopitelnou. Dnešním chatbotům se sice daří úspěšně generovat jednoduché odpovědi na předvídatelné a stále se opakující zákaznické otázky v call centrech, v jakékoli konverzaci se širším záběrem a rozmanitějším obsahem však zdomácnět nedokážou.

(…)

Příjemce našich sdělení tedy stále více odkazujeme na domýšlení kontextu či přímo luštění: tyto činnosti provádí sám, přičemž při výběru protézy, která by na významové pahýlky pasovala nejlépe, se řídí pouze vlastními myšlenkovými kritérii a návyky. Uzavírání do nepropustné sociálních bubliny vlastních názorů a autoreferenčních interpretací je tak v době postfaktické podpořeno i jazykově a tmelí se každodenními komunikačními zkraty, které nebývá čas ani vůle zpětně identifikovat.

Celý článek na www.novinky.cz

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    „Sebereflexe, jistá „kulturní epoché“, ohmatání si vlastních stereotypů a pokus uvést je do fungujícího vztahu s ostatními jsou operace, v nichž není co ztratit, činí z nás tvory svobodnější, politicky méně zneužitelné, schopné dostát vlastní přítomnosti a dopracovat se k tvořivějšímu východisku z problémů, jež se nás týkají na úrovni individuální i celospolečenské a jejichž řešení je dnes nezbytnou nutností.!
    Více zde: https://www.novinky.cz/kultura/salon/435559-hana-jungova-v-labyrintu-globalniho-sveta.html

Zanechat odpověď