Časopis Česká literatura vydávaný Ústavem pro českou literaturu AV ČR je dočasně plně dostupný (včetně nejnovějších čísel). Ve spolupráci s ÚČL přinášíme příspěvky upozorňující na ty články, jež by měly zůstat čtenářům dostupné trvale.

Texty Bohumila Hrabala není snadné kategorizovat jako fiktivní nebo faktické. Mnoho jeho literárních fikcí, například Postřižiny a Ostře sledované vlaky, je výrazně autobiografických, zatímco okázale autobiografické spisy, například Svatby v domě, Vita nuova a Proluky (tři svazky tvořící Autobiografickou trilogii) se vyznačují velkou mírou fiktivnosti a literárnosti. Také diskurzivní texty, které lze obecně pokládat za poměrně jasné, co se týče jejich nefiktivnosti, nejsou v  Hrabalově  případě  tak  jednoznačné.  Například  jeho  esejistické fejetony z devadesátých let nejsou čistě faktické a argumentativní. Jak Hrabal deklaruje ohledně dopisů Dubence, jež mezi tyto fejetony patří: „to je fikce“ (…). A naopak, jeho fikce nejsou čistě fiktivní. Hrabal často opakuje, že jsou pevně ukotveny v realitě. Na Hrabalových komentářích  o  fiktivnosti  a  faktičnosti  jeho  textů  je  kuriózní  jejich  hyperbola,  neboť  je  očividné,  že  jeho  fejetony  nejsou  naprosté  fikce  a  že  jeho  literární  příběhy  nejsou  věrným  odrazem  jeho  života.

Daniel Just: Literatura a život

Sebestylizace jako strategie v autobiografických a esejistických textech Bohumila Hrabala

Česká literatura 1/2019

Kategorie: Hrabal Bohumil

Zanechat odpověď