Z archivu: Nemělo by zapadnout…

Není důležité, jakou hodnotu má maturitní vysvědčení – to je jen cár papíru –, podstatné je samotné vzdělání studenta.

Máte po přečtení výše uvedeného souvětí dojem, že vyšlo z pera některého z médii protežovaných tuzemských vzdělávacích „expertů‟? Nejste daleko od pravdy, je parafrází frází, s nimiž se na stránkách vzdělávacích webů či obecně v článcích o školství setkáváme opakovaně. K jakému vzdělání ovšem takovýto přístup vede? Myslím, že z cárů se toho mnoho stvořit nedá a většinou se za nimi skrývají trosky. Vzdělávací i morální.

Dokládají to i tři návazné texty bohemisty a vysokoškolského učitele Petra Hrušky publikované v letošní Revolver Revue. První z nich začíná takto:

„Dlouho jsem váhal, zda to mám udělat. Zda mám zveřejnit ta holá fakta v případu jedné studentky, i když podle mého názoru celá událost až neobyčejně výmluvně ilustruje poměry, jež namnoze panují na vysokých školách (i těch nejprestižnějších) a jež dokládají onen otřesný pokles úrovně, který si zástupci některých oborů na univerzitách nechávají líbit jen proto, aby si uchovali co největší počet studentů. Váhal jsem především proto, že jsem se obával, aby celá věc nebyla interpretována v osobní rovině – dotčený přednášející si vyřizuje účty se svojí studentkou, kdoví, co za tím je… Rozhoduji-li se tedy věc nakonec zveřejnit, omezím alespoň svůj osobní komentář na nezbytné a nechám hovořit především písemná fakta. Ostatně sama mluví dostatečně zřetelně a doufám, že čtenářovu pozornost povedou směrem, o který mi jde – tedy nikoliv směrem ke studentce M. P., jakkoli její osobní postoje a jednání samy stojí za pořádnou úvahu, ale směrem k poměrům a klimatu na fakultě jedné z nejváženějších českých vysokých škol, Masarykově univerzitě, kterou jsem měl vždy ve velké úctě i oblibě – na Filozofické fakultě jsem s přestávkami učil českou literaturu od konce devadesátých let až dosud (nejprve interně, posléze externě).‟

Plné znění a pokračování najdete ZDE, ZDE a ZDE.

Připravil -js-

Kategorie: Články, Obecné

8 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Ze stati emeritního bavorského ministra školství Hanse Maiera (z r. 2008) o proměnách vzdělání a vzdělávání:

    A nyní k problému školy a vzdělání. – Mluvení, čtení, psaní se dnes člověk učí čím dál víc než dříve ve škole. Méně už doma, méně už na ulici. Škola hraje v mediální záplavě zasahující děti a mládež nutnou, ale často nevděčnou úlohu kognitivního protihráče. Nabízí do jisté míry nevyžádanou a nechtěnou pomoc při plavání. Velká část globální nepopulárnosti školy a vzdělání pramení v tom, že se lidé ve společnosti, v níž, jak se zdá, volného času neustále přibývá a nutnosti ubývá, nechávají raději nést médii, než aby vzali svůj život (a svou zábavu) do ruky sami. Jaká úloha připadá škole a vzdělání v mediálním věku? – Je to úloha kriticky korigující, zjednávající rovnováhu. A orientační body znamenají, na rozdíl od médií odkázaných na obraz a zvuk, mluvení, myšlení, chápání, rozlišování, zpracovávání. Škola nepotřebuje dnes ukazovat a znázorňovat tolik věcí jako dříve. V tom se „dědečkovo ukazovátko“ opravdu přežilo. Televize nám dodá svět až do domu. Škola může na to odkazovat, může ve vyučování vycházet z toho, co média dennodenně dopravují do očí a uší žáků. Neměla by proto klást přehnaný důraz na látku. Důležité je spíš cvičit myšlení a soudnost, řád jevů, jež k mladému člověku pronikají z nejrůznějších stran, důležité je spíš kultivovat senzorium pro prvotní zkušenosti – jako korektiv reality druhotné, zprostředkované médii. To vše není však možné bez patřičných jazykových kompetencí. Nejdůležitějším úkolem vzdělávací soustavy zůstává tedy učit mluvit a pěstovat řeč. Tváří v tvář sugestivním obrazovým a zvukovým dojmům a také vůči domácímu prostředí, které až příliš často umlká před obrazem a zvukem, přísluší škole úkol jiný. Musí v hlavách mladých lidí jejich difúzní a zlomkovité představy o světě a životě pořádat v celek: nechávajíc je promluvit. V této úloze vzdělávací soustavu nikdo nenahradí – a to ani v

    https://journals.muni.cz/universitas/article/view/6356/5724

Zanechat odpověď na Josef Soukal