Maturita je horkým tématem už řadu let. Jednou z (pod)otázek je maturitní písemka z češtiny. Jeden zpochybňuje témata, druhý zpochybňuje funkčnost funkčních stylů, třetí by naše „slohovky“ nahradil anglosaskými esejemi.

K hodnocení maturitních písemných prací se nedávno v diskusi na České škole pod článkem Co čeká budoucí ředitelku Cermatu vyjádřil Oldřich Botlík: „Představme si dva žáky, jejichž pravopisné schopnosti jsou stejné. První dostane za pravopis u krátké zprávy 2 body. U druhého, který píše vypravování, je pravděpodobné, že ve dvojnásobném rozsahu textu udělá dvojnásobek chyb a rázem bude hodnocen 0 body.“ Ať jde o dva body nebo o půl bodu za čárku, celé mi to připadá příliš malicherné. Nechci pravopis bagatelizovat, ale je maturitní práce právě o pravopisu? A přitom řešení je tak snadné!

Kdyby se maturitní práce psala pomocí textového editoru a s přístupem k online slovníkům, spoustu takových malicherností bychom vůbec nemuseli řešit. Zatímco my jsme ještě psali dopisy, koresponďáky, básně a povídky rukou, kolik reálných textů vzniká mimo textové editory dnes? Snad seznam nákupu, vzkaz typu přijdu v 6 a  ̶  právě maturitní písemka. Texty zcela soukromé a text důležitý, spolurozhodující o zdárném ukončení maturitního studia. Jaký to vlastně má smysl? Má ještě ruční psaní takový význam? Jakou roli hraje v profilu absolventa schopnost napsat 250 slov ručně?

Na to, aby student prokázal elementární znalosti pravopisu, měl čtyři roky v hodinách českého jazyka. Maturitní písemná práce je snad vyšší level a student by měl prokázat dovednost vytvořit smysluplný souvislý text. Tady nejde o to být opečováván strojem a pohodlně předávat práci textovému editoru, ale jde o to, aby student uměl textový editor využít k co nejlepší podobě textu. Už samo počítání slov psaných ručně je přece hloupé. A nejde jen o pravopis; jde o kontrolu slovní zásoby pomocí online slovníků, jde o vhodnou úpravu textu a správné uplatňování typografických pravidel. Vůbec žádné ulejvání.

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.

8 komentářů.

  1. Zdeněk Sotolář napsal:

    Není paradoxem, že se bojíme o bezpečí maturitního slohu, zatímco diplomové práce se zjevně kopírují jako na běžícím pásu? A nepomohou nám technologie i při odhalování kopírování?

  2. Zdeněk Sotolář napsal:

    Ad p. Krátký. Rád bych věděl, zda je možné, aby dyslektik byl programátorem. Jak se k tomu staví personalistika?

  3. Hynek Krátký napsal:

    Není mi příliš jasné, kam text pana Šotoláře směřuje. Nesouhlasím s tvrzením, že „Na to, aby student prokázal elementární znalosti pravopisu, měl čtyři roky v hodinách českého jazyka.“ Maturitní písemku chápu naopak tak, že má prokázat KOMBINOVANOU znalost více oblastí českého jazyka – nejen pravopis, ale pravopis také. Pokud budeme při hodnocení maturitní písemky upustíme od hodnocení pravopisu, ztratíme tím podstatnou motivaci pro to, aby se vůbec při středoškolské výuce věnovala pravopisu pozornost.
    Přitom zvládnutí pravopisu je pro personalisty – jak mohu doložit z vlastní zkušenosti – při přijímání pracovníků důležitým signálem toho, nakolik uchazeči jednak dokáží ovládnout složité systémy (např. pro programátory, analytiky, atd.), jednak dokáží vnímat a pochopit systém norem okolního světa (např. manažery, obchodníky atd.). Z důvodů, které uvádí Petr Kuba, souhlasím s tím, aby se i nadále psaly maturitní písemky rukou.

  4. Petr Kuba napsal:

    Nad tímto tématem přemýšlím od zavedení státní maturity. V zásadě souhlasím, všechny důležité texty dnes píšeme digitální formou, tak proč ne maturitní písemku. Jen si nejsem jistý, zda je to reálné, vzniká tu totiž spousta otazníků. Mají všechny školy dostatek PC? Jaké textové editory? Co korekce pravopisu? Když bude přístup k čemukoli on-line, s čímž nesouhlasím, jak zabránit kopírování textů nebo jejich částí?

    • Josef Soukal napsal:

      Zjišťoval jsem názory svých maturantů; mírná většina je pro psaní rukou.

Zanechat odpověď