Z našeho archivu: Znovu publikujeme žákovskou práci, jež během jara zaujala mnohé návštěvníky našich stránek. Přejeme všem čtenářům, aby její pozitivní ladění předznamenalo školní rok, který právě začíná.  (1. 9. 2016)

Tímto příspěvkem rozšiřujeme původní rubriku Ze studentských prací o práce žáků základních škol, resp. odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Autorkou prvního zveřejněného textu je žákyně primy Gymnázia Ústavní v Praze.

Slohová práce byla zadána jako popis inspirativní (obdivované, sympatické) osoby či bytosti s lidskými rysy, s tím, že žáci využijí prvky charakteristiky (jak už zadání do jisté míry vyžaduje). Hodnocení bylo pojato jako motivační, tj. žák nanejvýš nezískal žádné plusové ocenění. 

Vybranou práci uvádíme v autentickém znění, pro publikování na našich stránkách mohla žákyně využít několika doporučení vyučujícího k pravopisu apod. Zodpovědnost za konečnou podobu ovšem zůstala autorce.

 

Barbora Dohnalová: Harry Potter chlapec, který zůstal naživu

Bylo jednou jedno úplně obyčejné město. A jak to tak bývá, u města bylo předměstí a v tom předměstí byla ulice. Jmenovala se Zobí a byla to ta nejnudnější ulice, jakou si dovedete představit. Tedy alespoň do té doby, než se na prahu domu číslo čtyři objevil malý uzlíček. Uzlíček jménem Harry Potter.

Dnes je Harry již třináctiletý chlapec. Je malý a hubený. Možná to bude tím, že do jedenácti let bydlel v přístěnku pod schody, malé a temné místnosti plné pavouků. Má zářivé zelené oči, většinu svého života plné smutku a ponížení. Hlavu pokrývají husté vlasy černé jako uhel. Jsou věčně rozcuchané, nikdy mu nesedí připláclé na čele a rostou neobyčejně rychle. Nosí kulaté brýle, které drží pohromadě jen díky velké dávce izolepy. Pod čupřinou vlasů na čele se skrývá velká nachová jizva ve tvaru blesku. Oblečený chodí do velkých pytlovitých šatů po svém bratránkovi Dudleym, který je nejméně třikrát širší než on. Obnošené oblečení ještě více zdůrazňuje jeho vyzáblou postavu.

Harryho jediní žijící příbuzní jsou Dursleyovi. Harry je nemá rád a oni jeho také ne. Strýc Vernon je neobyčejně tlustý muž s obrovským knírem a prasečími očky. Nemá skoro žádný krk a svého synovce nesnáší ještě víc než zanedbaný trávník. Teta Petunie je naopak kostnatá a štíhlá. Má ošklivý obličej a neuvěřitelně dlouhý krk, kterým den co den slídí u sousedů. Jejich syn, Dudley, je velký tlustý hromotluk. Harry s oblibou říká, že vypadá jako vepřík s parukou, podle Petunie je to však nejdokonalejší Dudlánek pod sluncem.

Avšak vy nejspíš stále nechápete, jak tento chlapec ovlivnil život mnoha lidí. Vy totiž ještě nevíte, že Harry je čaroděj.

Ano, slyšeli jste správně. Navíc není čarodějem ledajakým. Zlý, obávaný a strach nahánějící černokněžník Lord Voldemort zabil jeho rodiče, ale ročního Harryho zabít nedokázal. Kletba se obrátila proti němu a Voldemort zmizel. Proto je Harry tak slavný.

Musím vás ovšem upozornit, že být kouzelníkem neznamená lenošit. Naučit se vynášet věci do vzduchu, proměnit krysu v pohárek, přesadit mandragoru, ubránit se karkulinkám, namíchat protijed, žvásty o povstání skřetů v osmnáctém století či jak se jmenují měsíce Saturnu totiž moc jednoduché není. Aby se všemu naučil, navštěvuje Harry Školu čar a kouzel v Bradavicích. Škola je mohutný a majestátní hrad. Od vrcholků věží po sklepení skrývá spoustu roztodivných komnat, tajných průchodů či mluvících portrétů. A to nepočítám obrovské školní pozemky, jezero nebo Zapovězený les. Bradavičtí žáci nosí černé hábity, pro slavnostní příležitosti kouzelnické čapky a v zimě pláště. Neexistuje nikdo, kdo by v Bradavicích znal všechna tajemství, a právě to je na nich podle mě nejhezčí.

Harry zde má nejlepší kamarády, Ronalda Weasleyho a Hermionu Grangerovou. Ron je vysoký a hubený zrzoun se spoustou pih na nose. Má hodně sourozenců a jeho rodina je velmi chudá. Ron má ale smysl pro humor a bez něj by se Harry asi psychicky zhroutil. Hermiona pochází z mudlovské rodiny, což znamená, že její rodiče nekouzlí. Má hnědé kudrnaté vlasy a velké přední zuby. Je nesmírně chytrá a Ron i Harry by bez její pomoci alespoň dvakrát propadli.

Harry nadevše miluje famfrpál, kouzelnický sport s létajícími míči. V Bradavicích hraje za kolejní mužstvo a na famrfpál se chodí dívat celá škola.

Na Harrym se mi líbí jeho statečnost a hrdost. Nikdy se nevzdá a jde si za svým cílem. Má ale i špatné vlastnosti, třeba je nesmírně paličatý nebo si vybíjí vztek na někom, kdo za to nemůže. Většinou jeho zlost odnese jeho sova, Ron nebo Hermiona. Harry Potter je statečný, a kdyby byl skutečný, byl by mým vzorem.

„Vím, že občas bývá duševně nevyrovnaný a možná i násilnický.“ Percy Weasley

„Je psychicky labilní a může být i nebezpečný!“ Rita Holubková

 

Připravil -js-

2 komentáře.

  1. Zdeněk Sotolář napsal:

    Série o Harry Potterovi mnoha dětem otevřela dvířka do čtenářství. Kromě toho jako dětský hrdina je malý čaroděj svým čtenářům velice blízký, samozřejmě i se svými špatnými vlastnostmi. Kdo z nás je nemá? Spolu s mnohými čtenáři pomalu dospíval. Nebo naopak: mnozí čtenáři pomalu dospívali s Harrym. Některým kritikům na knihách J. K. Rowlingové vadilo čarodějnictví, ale tato studentka si moc dobře všimla, že „být kouzelníkem neznamená lenošit“. Žádný úkol, který kdy stál před Harry Potterem a jeho kamarády, nebyl vyřešen jenom máváním hůlkou. Autorka ocenila především statečnost a hrdost. Doufám, že právě pro tyto vlastnosti bude Harry vzorem nejenom pro Báru Dohnalovou – navzdory tomu, že Harry není skutečný. Statečnost a hrdost totiž skutečné jsou.

Zanechat odpověď