O projektu více ZDE, další hesla ZDE.

Autorkou hesla je Mgr. Tereza Meravá

 

FOGLAR, JAROSLAV:

Hoši od Bobří řeky

(1937)

Dobrodružný román

Pro čtenáře ve věku 8-13 let

Hoši od Bobří řeky jsou prvním a také nejvydávanějším románem spisovatele Jaroslava Foglara. Na počátku se seznamujeme s dvojicí kamarádů, Jirkou a Vilíkem, kteří se velice nudí při svých toulkách městem. Potkají ovšem mladíka Rikitana a ten jim a pak i jejich kamarádům otevře nový svět plný netušených dobrodružství – ukáže jim, co všechno se dá zažít v přírodě, při táboření, hraní her. Chlapce čeká i dění téměř detektivní, když pátrají po Zelené příšeře, která jim na táboře nahání hrůzu a nenechá nikoho klidně spát.

Při výpravě do lesa, přiléhajícího k táboru, objeví chlapci nebezpečný močál, ze kterého na jednom místě čouhá cosi, co vypadá jako uschlá lidská ruka. Rikitan vyhlásí noční cestu do těchto míst jako jednu ze zkoušek, jež chlapci podstupují – bobříka odvahy. 

Noční cesta k močálu

Když hoši opět vyšli z ponurých lesních hlubin do Sluneční zátoky, kde bylo světlo a kde slunce mile hřálo, přestala se jim najednou cesta k močálu zdát nějak zvlášť hrůzná. Šťoura se smál, že bude po předmětu, který vypadá jako uschlá ruka, házet kamením, a Grizzly se chlubil, že chytne ruku do lasa a že vytáhne z bahna celého utopence. Všichni hoši měli plno řečí, rozumů a vtipů.

Ale když se do Sluneční zátoky začaly z lesa ploužit večerní stíny, ztráceli hoši pomalu odvahu a veselou mysl. Pak vyšel Rikitan ze svého stanu a nesl rozsvícenou petrolejovou svítilnu a silnou píšťalu. Stíny tančily po jeho tváři. Rozhlédl se tázavě po chlapcích. Ale nikdo se nehlásil, že k močálu půjde.

Myslil jsem, že jste se chtěli podobat Royovi,“ pravil Rikitan ledově a některým hochům se zdálo, že v jeho hlase cítí výsměch.

Tu z hloučku hochů vystoupil Luděk a řekl pevně: „Půjdu, Rikitane!“

Vezmi si s sebou tuhle píšťalku a pískej na ni v případě nebezpečí nebo kdybys zabloudil. A nechoď ani o krok dále než k zabodnutým větvím. Za položeným kmenem číhá smrt! A nedívej se příliš k té věci tam napravo.

Luděk vzal od Rikitana svítilnu i píšťalu a brzo zmizel hochům z očí. Ještě chvíli se v houštinách mihotala slabá záře lucerny, ale pak se i ona začala ztrácet, až zhasla docela.

Hoši začali zticha hovořit o Luďkovi. Bylo vidět, jak se mu všichni obdivují, a Vilík s Jirkou si vyčítali, proč se nepřihlásili první.

Rikitan nemluvil, jen se stále díval na hodinky, obrácen směrem, jímž Luděk odešel. Zdálo se, že napjatě naslouchá , neuslyší-li hvízdání o pomoc.

Luděk se vrátil dříve, než si hoši myslili, V pravé ruce nesl svítilnu, v levé třímal dřevo od močálu. Byl bledý jako křída a pot mu stál na čele.

Chvěješ se… “ pravil Rikitan, když mu Luděk odevzdával lampu i dřevo a dotkl se přitom jeho rukou. „Polekal jsem se,“ pravil tiše s chabým úsměvem Luděk.

Hoši ho ihned obklopili.

Čeho? Viděl jsi něco?“ ptali se o překot.

,,Hned jak jsem zašel poněkud hlouběji do lesa,“ vyprávěl Luděk, „pronásledoval mě stále jakýsi šramot. Nemohl bych říci, zda to bylo přede mnou nebo za mnou. Když jsem zrychlil krok, šramot zesílil a ozýval se častěji. Když jsem se zastavil, abych mohl lépe naslouchat, šramot zmlkl. Zdálo se mi, že za mnou někdo běží.

Pojala mě hrůza a myslil jsem, že k močálu nedojdu. Ohlédl jsem se a neviděl jsem nic. Jen zář lucerny tančila po stromech a vybíhalo z nich plno strašidelných stínů.

Pak jsem se opět otočil a šel dále. Srdce mi tlouklo jako zvon. Skoro jsem zakopl o těch dvanáct dřev. Vytrhl jsem jedno – to zde – ani nevím, z které strany, a ubíhal jsem zpět. Viděl jsem v duchu jen tu černou roztaženou věc tam v močále a představoval jsem si, kdyby mě tak najednou nějaká černá ruka začala zezadu škrtit.

FOGLAR, Jaroslav. Hoši od Bobří řeky. Vyd. 9. Praha : Mladá fronta: 1966, str. 104 – 106

Rikitane – je to možné, že my taky jednou zestárneme?“ (…)

Ne – nezestárnete!“ pravil pevně a neochvějně. „Vy budete pořád chlapci. (…) My zůstaneme věčně mladí ve svých příbězích, zapsaných v našich kroni­kách. (…)

My tu už dávno, dávno nebudeme, ale tam někde daleko za městem, u vody a v lesních údolích – když záře večerních červánků vybledne – se zase rozžehnou táborové ohně a znovu se ozvou písničky kolem nich. Tytéž písničky, které dnes zpíváme i my. A chlapci si budou o nás povídat. (…)

A tak bude vaše mládí navěky pokračovat v těch nových chlapcích. Ne, neobá­vejte se — nikdy nezestárnete, Hoši od Bobří řeky! Nikdy! Nikdy!“

Jaroslav Foglar, Strach nad Bobří řekou

SLOVNÍKOVÁ ČÁST:

Jaroslav Foglar, dlouholetý vůdce pražského skautského oddílu Dvojka, byl už během svého života považován za klasika v oblasti chlapeckých románů a kreslených seriálů. Hoši od Bobří řeky jsou jedním z jeho nejznámějších děl, jejich cesta ke knižnímu vydání však nebyla jednoduchá: Rukopis autor dokončil již v roce 1930 (v době, kdy ještě žádný jeho román knižně nevyšel), musel však vzít zavděk jen otiskováním na pokračování v nedělní příloze Českého slova. Text provázely Foglarovy kresby. Čtenářský ohlas byl značný, ale knižní podoby se dílo dočkalo až r. 1937 (nedlouho po vydání knihy Boj o první místo /1936/). Počet vydání od té doby dospěl k číslu 17; r. 2007 vyšli Hoši od Bobří řeky jako kreslený seriál, existuje také jejich audioverze.

Hoši od Bobří řeky patří k „nejunáckým“ autorovým dílům, Foglar v nich popisuje volné sdružení chlapců, pro které byly příznačné některé znaky skautského uspořádání a výchovy, ale jež nebylo nijak organizováno. Kniha je kombinací příběhu a návodných textů, které popisují „lov bobříků“ – skládání různých druhů zálesáckých a tábornických zkoušek. Je z ní patrné autorovo nadšení pro výchovu mládeže, přesněji hochů – Foglarův svět je téměř výhradně chlapecký (dívčí postavy se vyskytují jen okrajově) a ohraničený momentem počátku dospívání; chování a zmatky spojené s pubertou se tu objeví jako nevítané příznaky jiného, cizího světa, světa rušícího ideál. Ve Foglarových příbězích se chlapci, ovlivněni dospělým vedoucím či nejstarším členem oddílu, stávají čestnějšími, ušlechtilejšími, ale také zdatnějšími, houževnatějšími, rozumnějšími. Každou větou se autor snaží získat mladé čtenáře pro aktivní úsilí, vytrhnout je z nicnedělání a nadchnout je pro tábornickou činnost, zakládání klubů, případně vstup do již existujícího sdružení tohoto typu.

Foglar píše jednoduše, z hlediska náročného dospělého čtenáře občas toporně a příliš návodně. Navzdory tomu pozitivně ovlivnil život několika generací, a má co říci i současným dětem, i když ty už mluví úplně jiným jazykem než Foglarovi hrdinové. Hoši od Bobří řeky a další Foglarova díla se totiž věnují tématům, jež děti pojímají jako zásadní – řeší se v nich kamarádství i jeho zrada, hierarchie v partě, klukovský svět tužeb a snů. Jejich síla je i v tom, že nepopisují dálné kraje, ale dobrodružství v kulisách zcela všedních a dostupných, a tím děti přivádí k myšlence, že něco podobného mohou snadno zažít také. Současně Foglar nabízí i poměrně detailní návod jak na to.

Výchovný motiv byl i hlavním impulzem pro psaní beletrie (vedle ní Foglar psal i nejrůznější metodické a instruktážní články). Právě kniha Hoši od Bobří řeky je považována za jednu z nejnávodnějších a nejmetodičtějších (proto ji rádi využívají vedoucí dětských oddílů a obecně pracovníci s mládeží). Všechny hry a činnosti jsou v ní popsány natolik podrobně, že jdou velice snadno napodobit. Zvlášťní pozornost je pak věnována získávání již zmíněných „bobříků‟. (Ti se stali stejně jako sám autor legendou, což lze nepřímo doložit i zdomácněním obrazného významu slova – například spojení bobřík mlčení je ve správném významu chápáno širokou veřejností, včetně těch, kteří nikdy s knihami Jaroslava Foglara nepřišli do styku.)

Kniha Hoši od Bobří řeky se dočkala po dlouhých desetiletích volného pokračování, nazvaného Strach nad Bobří řekou (1990), které zachycuje osudy sdružení za druhé světové války.

Foglar, ač byl dlouholetým skautským vedoucím, přímo o junáckých nebo skautských oddílech napsal pouze několik knih. Jde o romány Boj o první místo (1936), Pod junáckou vlajkou (1940), Devadesátka pokračuje (1969), Poklad černého delfína (1966), Nováček Bubáček si píše deník (1990) a Kronika Hochů od Bobří řeky (zde je skutečně využita forma zápisků do kroniky, 1996), částečně pak Tábor Smůly (1938). Dále se skautské prostředí objevuje v příručkách pro práci s mládeží Skautské hry v přírodě (1991), Skautské hry v klubovně (1991) a Skautský tábor (1991), na kterých se spolupodíleli další autoři.

Výchovné práci Foglar podřídil i osobní život; do značné míry zůstal navždy uzavřen ve světě svých hochů. Neušel šikaně ze strany obou utlačovatelských režimů, jež u nás vládly, po řadu let jeho knihy nesměly být veřejně dostupné. Časopis Mladý hlasatel, ve kterém působil, byl roku 1941 nacisty zakázán. Foglar však nadále pokračoval ve vedení skautského oddílu a pořádání táborů, i když šlo o činnost zakázanou a značně riskantní. Po nástupu komunistické moci v době poválečné nemohl zůstat spisovatelem na volné noze, i když byl zajištěn z honorářů za knihy, a byl přinucen přijmout na několik let místo vychovatele učňů. Ani v této době neopustil vedení oddílu, kvůli zákazu skautingu oficiálně vedeného jako oddíl turistický. Neušel pozornosti Státní bezpečnosti (tajné policie), jež ho donutila ke spolupráci (zřejmě jen formální); později byl naopak veden jako „nepřítel“ státu. Jeho knihy mohly znovu vycházet až od r. 1965, ovšem v době tzv. normalizace opět brzy oficiálně „zmizely‟, stejně jako jejich autor.

Tematicky, ale s realističtějším pojetím světa na Foglara navazuje jeho spolupracovník, přítel i životopisec Miloš Zapletal (nar. 1930) v příbězích členů vodáckého oddílu Sedmička (1983), Ostrov přátelství (1993), Cvoci (2008).

Životu a dílu Jaroslava Foglara jsou věnovány dokumentární filmy Cesty za modrým světlem (1992, r. Petr Kotek), Návštěva u Jaroslava Foglara (1992, r. Rudolf Chudoba), Návraty Rychlých šípů (1993, r. Vojtěch Štursa), Jestřáb od Bobří řeky (1994); Hlavolam jménem Jaroslav Foglar (2003, r. Petr Kotek).

Literatura:

BEDNAŘÍK, Petr; CEBE, Jan; JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara; KRYŠPÍNOVÁ, Jitka; SEKERA, Martin. Česká média v proměnách 20. století. Vyd.1. Praha : Národní muzeum. Fakulta sociálních věd UK, 2008. 250 s. ISBN: 978-80-7036-264-8.

BENHART, František. Proč už nezní „píseň úplňku‟? In: Zlatý máj. 195712, roč. 1, č. 13, s. 400-401.

ČEŇKOVÁ, Jana a kolektiv: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha : Portál, s.r.o, 2006. Vyd.1. 172 s. ISBN: 80-7367-095-X.

DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Vyd. 1. Praha : Národní filmový archiv, 1996.

FOGLAR, Jaroslav, Jindřich HOJER a Václav ČERNÝ. Jestřábe, díky: Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé : sborník vzpomínek. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2000, 239 s. ISBN 80-86289-12-5

FOGLAR, JAROSLAV. Tábor ve Sluneční zátoce. Vyd.1. Praha : Olympia, 2007. ISBN 978-80-7376-020-5.

FOGLAR, Jaroslav. Život v poklusu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Olympia, 1997. 222 s. ISBN: 80-7033482-7.

HOLTHAUS, Stephan. Děti nového tisíciletí. In: Ethos. 2001, č. 1, str. 23-27

HOPLINGER Petr: Komunikace Jaroslava Foglara se čtenáři [rukopis]. Vedoucí dipomové. práce Martin Sekera. Praha : UK FSV, 2002. 121 s.

JANOV, Slavomil. Žurnalistická tvorba spisovatele Jaroslava Foglara (se zřetelem k dětskému a mládežnickému tisku 30. a 40. let). [rukopis] Vedoucí diplomové práce Barbara Köpplová. Praha : Fakulta žurnalistiky UK, 1990. 102 s.

JOHN, Jaromír. Normy pro dětskou literaturu. In: Úhor. 20. září 1937, roč. XXV, č. 7, str. 150–152

Kolektiv autorů, ed. HAMANOVÁ, Růžena, LÁBUSOVÁ. K fenoménu Foglar. Vyd. 1. Praha : Památník národního písemnictví, 2008

Kolektiv autorů, editor JIRÁSEK, IVO.  Fenomén Foglar. Vyd. 1. Praha : Prázdninová škola Lipnice, 2007. ISBN 978-80-239-9736-1.

KOMÁREK, Stanislav: Jestřáb a kuřátka. In: Právo  21. 6. 2001, Salon Práva, str. 2–3, in Mír s mloky, Petrov, 2003, ISBN 80-7227-167-9

KONČELÍK, Jakub – KÖPPLOVÁ, Barbara – KRYŠPÍNOVÁ, Jitka: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939 až 1941. Praha: Karolinum, 2003, 503 s. ISBN: 80-246-0591-0.

LEŠANOVSKÝ, Karel. Se štítem a na štítě: Nezradili skautský slib. Vyd. 1. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR, 2000. 297 s. ISBN: 80-238-5630-8.

LOPATKA, Jan. Sláva a úskalí amatérismu. In: K fenoménu Jaroslav Foglar – Sborník příspěvků z konference fenomén Jaroslav Foglar pořádané Památníkem národního písemnictví ke 100. výročí narození Jaroslava Foglar dne 17. září 2007. Praha : Památník národního písemnictví. 2008. Vyd 1. 232 s. ISBN: 978-80-85085-88-4.

NEZKUSIL, Vladimír. Rozpory Foglarova světa. In: Zlatý Máj, roč. 35, Praha : Albatros: 1991, s. 157 – 163

MIKULA, Lumír: Causa Jaroslav Foglar. Ostrava : Amosium servis, 1991.

NEŠPOR, Martin. Jubileum časopisu Mladý hlasatel. In: Ladění. 13. 4. 2005, roč. 10, č. 4, str. 7–8

NOSEK, VÁCLAV. Jestřábí perutě. Vyd. 1. Praha : Olympia, 1999. ISBN 80-7033-618

NOSEK, Václav, LEBEDA Jan a POŠMURNÝ, Oldřich. S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel: publikace ke 100. výročí narození Jaroslava Foglara. Praha: Olympia, 2007, Nestr.

PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Vyd. 1. Brno : Delfín, 1990. 172 s

POLÁK, Jiří. Poselství žlutého kvítku. Vyd. 1. Praha : Olympia, 2003. 113 s, ISBN: 80-7033-791-5.

OSVALDOVÁ, Barbora. Dětský časopis včera, dnes a zítra: čtyřdílné zamyšlení nad vznikem a vývojem časopisů pro děti. In: Děti a my. 1989, roč. XIX, č. 1. Nečíslovaná příloha

PROCHÁZKOVÁ, Michaela: Komiks Rychlé šípy [rukopis]. Vedoucí diplomové práce Pavel Janáček. Praha : FF UK, 2004, 150 s.

PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Vyd. 1. Brno : Delfín, 1990. 172 s

PŘIBÁŇ, Michal: Jaroslav Foglar. In: Slovník české literatury, online. Poslední aktualizace 31. 7. 2007. Dostupné z www http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=32&hl=jaroslav+foglar

RAMBOUSEK, Jiří. Diskuse o Jaroslavu Foglarovi. Ladění. 2002, č. 4, s. 9.

SADECKÝ, Petr. Proč mlčí Jaroslav Foglar? In: Zlatý máj. 1964, č. 3, 105–108

SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Vyd. 1. Karviná : Předvoj, 1968

VALÁŠEK, Martin, JANDOUREK, Jan. Svět Foglarových Stínadel, Souvislosti – revue pro literaturu a kulturu, č. 30 (4/1996), téma čísla Dětství, str. 69–85.

ZAPLETAL, Miloš. Záhady a tajemství Jaroslava Foglara. Praha : Euromedia Group, 2007. Vyd.1. 288 s. ISBN: 978-80-242-1902-8.

ZACHARIÁŠ, Jiří: Stoletý hoch od Bobří řeky. Praha, Ostrov, 2007

Weby:

http://www.bohousek.cz/
http://foglar.ezin.cz/
http://foglar.adam.cz/
http://www.foglar.wz.cz/index_foglar.htm
http://www.stinadla.cz/

 

Jeden komentář.

Zanechat odpověď