Výňatek

Neumělecký text

Bez zbytečných řečí: právě vydaný „Ikarus“ Jaromíra Nohavici je dle mého mínění nepochybně nejlepší album tohoto umělce vůbec. Všechno, co je pro tvorbu českého barda charakteristické, je na něm ještě více znásobeno, podtrženo, vyzpíváno.

Už při prvním poslechu překvapí neobvyklá stejnorodost materiálu, který je na desce zachycen. Nohavica odložil heligonku zděděnou po dědečkovi a nechal si jen kytaru. Vrací se ke kořenům, proniká do svého nitra. Nevyplývá to však z nejistoty; právě naopak. Autor občas „dovolí“ vstoupit na scénu i jinému nástroji: klarinetu nebo klavíru.

[…]

Album „Ikarus“ je až neuvěřitelně napěchováno odkazy. Množství odkazů na široce chápanou kulturu – především českou, ačkoli nejen – klidně stačí jako téma na několik doktorátů z české filologie nebo kulturní antropologie. Postavičky z animované televizní pohádky se mísí se slavným hokejistou, postavy ze známých písní vystupují bok po boku se jmény jejich tvůrců, hrdinové téměř legendární s hrdiny současnosti, postavy ze Starého zákona s postavami starého Řecka. Globální americká kultura s lokální kulturou moravskoslezskou. Není to však – což nejenže stojí za zmínku, ale dokonce je to nutno podtrhnout – zábavné žonglování prázdnou erudicí. Každá narážka, která se v textech objevuje, je podřízena subjektivním autorovým pocitům. V každém zazpívaném odkazu jsou patrné emoce – interpretace jednotlivých frází písní z alba „Ikarus“ to jednoznačně potvrzuje. Při poslechu můžeme velmi silně cítit, že i v nejmenším kamínku mozaiky významů, z nichž je nová Nohavicova deska sestavena, lze spatřit nějaký stín autorova pocitu. Je to patrné dokonce i tehdy, když nedokážeme úmysl daného srovnání, metafory zcela pochopit.

(Jacek Borowski: Nejvyšší let; http://www.nohavica.cz/cz/jn/recen_cd/cd_cz_63.htm)

Autorem pracovního listu je Josef Soukal.