Dotaz:
Jsem studentka pražského gymnázia a v rámci školního projektu na téma „Mluva mladé generace“ hledám odborníka(y). Mohli byste mi prosím přispět ve stručnosti svým názorem na tuto problematiku? Myslím si, že jako poradna Asociace češtinářů byste mi s tím mohli pomoci. Četla jsem i několik článků na Aktuálně, kde jste se k tomuto tématu vyjadřovali. Byli byste tak laskaví a odpověděli mi na následující otázky?
1) Jak vnímáte mluvu dnešní mladé generace?
2) Myslíte si, že vás nějak ovlivňuje?
3) Myslíte si, že dnešní mládež používá více vulgarismů a nespisovných slov než vaše generace zamlada?
4) Máte nějakou představu, jak by tato mluva mohla vypadat za několik desítek let?
Studentka N. Š.
Odpověď ASČ:
Je velmi potěšující, že současná mladá generace je takhle aktivní. Naše poradna se skutečně primárně zabývá pedagogickými aspekty výuky českého jazyka a literatury, takže rádi odpovíme.
Nuže k Vašim dotazům:
Ad 1) Dnešní mladá generace bez nejmenší pochyby ztrácí slovní zásobu češtiny a české syntaktické vzorce, a tím – bohužel – i české vidění světa. A zjevně jí to vůbec nevadí. Jazyk ale snese hodně, takže se samozřejmě pořád ještě jakžtakž mezigeneračně domluvíme; jenže když tři čtvrtiny septimánů elitního pražského gymnázia nedokáží přesně definovat význam slova „cynik“ (při charakteristice Kunderovy literární postavy) nebo když podobný zlomek středoškoláků nezvládne přesně vystihnout význam desítek českých slov, která uvádím na základě svého výzkumu v příloze, je to smutné a varující.
Ad 2) Jistě. Jako češtináři máme přímo povinnost rozumět mluvě svých studentů. Horší je, že oni naopak často nerozumí svým češtinářům. Například nedávno jsem zjistil v sextě, že nikdo nechápe význam spojení „ona mu zanáší“. – Na rozdíl od toho já vím, co znamená, že je něco „hustý“, i když tahle metafora v době mých středoškolských studií v českém jazyce vůbec neexistovala.
Ad 3) Ale kdepak. Vulgarismy existují v jazycích po tisíciletí. Generace Vašich rodičů (a učitelů) je v mládí používala stejně často a se stejnou chutí jako dnes ta Vaše. Ostatně: od koho byste se je jinak naučili, když než od svých rodičů, že? Od spolužáků? No dobře – ale oni od koho… atd.? Snažím se jen svým studentům vysvětlit, že silné slovo na správném místě jistě má svůj říz, ale tentýž vulgarismus na nesprávném místě může být neskonale trapný.
Ad 4) Ne zcela. To souvisí mj. s vývojem techniky. Avšak jádro slovní zásoby (označení příbuzenských vztahů, číslovky, slovesa pohybu apod.) si drží stejné či jen mírně pozměněné kořeny po tisíciletí. Mluvnice se mění rychleji, ale stále ještě natolik pomalu, že změny nepoznají běžní uživatelé jazyka ani po několik za sebou jdoucích generací. Jazyk je po čertech konzervativní jev – a i když se Vám právě tohle zcela určitě nebude líbit, věřte: je to moc dobře. Nebo chceme, abychom se nedomluvili už se svými prarodiči?
Držím palce Vašemu projektu.
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
