Z našeho archivu:

Dotaz:

Prosím o jazykové a významové vysvětlení slova předražený.
Pan S. B.

Odpověď ASČ:

Protože slovotvorba patří mezi odborně i didakticky nejproblematičtější pasáže výuky českého jazyka jak na
2. stupni ZŠ, tak na školách středních, pojali jsme odpověď poněkud šířeji:

U tvoření slov sledujeme, z kterého slova byl studovaný výraz bezprostředně utvořen – říkáme mu základové slovo.
Protože ve slovanských jazycích dochází při slovotvorbě velmi často k hláskovým obměnám základového slova (např. Bůh→boží, skočit→skákat, lež + král→lžikrál), zavádí se ještě termín slovotvorný základ: definujeme jej jako takovou podobu základového slova, z níž je slovo utvořeno (u našich příkladů bož-; skák-; lži- + -král).
Konečně je třeba uvést třetí základní termín slovotvorby, totiž prostředek, jenž nové slovo utvoří : tím je formant. U nejčastějšího způsobu tvoření slov, odvozování (existuje ještě skládání a zkracování), jsou jako formanty užívány předpony, přípony, soubory koncovek a zvratné se.
Na vysvětlenou k pojmu soubor koncovek: u slova žena poznáme, že se jedná o podstatné jméno ve významu „dospělá osoba ženského pohlaví“ nejen podle základní koncovky 1. pádu jednotného čísla -a, ale též podle kterékoli náležité koncovky kteréhokoli ze všech 7. pádů obou čísel. Proto je formantem každá koncovka z tohoto souboru koncovek. Jestliže ovšem připojíme k slovotvornému základu žen- koncovku -eš, rázem zjistíme, že se jedná o tvar slovesa sloveso hnát. I zde totiž plní „útvary“ -u, -eš, -e, -eme, ete, -ou atd. zároveň funkci slovotvorného prostředku, tj. formantu: tvoří nové slovo (tu sloveso) přímo z kořene (typicky slovansky měkčeného: h→ž), a zároveň funkci mluvnického prostředku, tj. koncovky: tvoří i mluvnické tvary daného slova, v našem případě slovesa hnáti. (Pravda: tvar žena může být i přechodník přítomný muž. rodu slovesa hnát; tvar ženu může být jak 1. os. j. č. ozn. způs. přít. času slovesa hnáti, tak 4. pád j. č . podstatného jména žena, ale zde již rozhoduje jen a jen kontext.)

Po tomto minimálním teoretickém úvodu již k vlastnímu dotazu: Protože, opakujeme, základové slovo je takové slovo, z nějž je cílové slovo bezprostředně utvořeno, vypadá slovotvorný rozbor slova předražený takto:

I. předražený
ZS (základové slovo): předražen (tj. příčestí trpné slovesa předražit)
StZ (slovotvorný základ): předražen- (zde je náhodou identický se základovým slovem; jak jsme si řekli, to není v češtině samozřejmým jevem)
F (formant): (resp. soubor všech pádových koncovek všech tří rodů a obou čísel podle vzoru mladý)

Opravdu důsledný slovotvorný rozbor tímto samozřejmě nekončí: je třeba dobrat se základového slova kořenného; tímto postupem zároveň objasníme i významovou stránku daného slova a rovněž de facto provedeme i morfematický rozbor – k tomu viz níže. Takže pokračujeme dále ve slovotvorném rozboru dotazovaného slova:

II. předražen:
ZS: předražit
StZ: předraž-
F: -en(0) (přípona; nula v závorce říká, že součástí slovotvorby je i soubor koncovek, zde je nulová – ale např. v ženském rodě by v 1. pádě stálo -a, předražena)

III. předražit:
ZS: dražit
StZ: –dražit
F: pře- (předpona)

IV. dražit:
ZS: drahý
StZ: draž-
F: -i(t); formantem je tu určující (v  lingvistické terminologii: kmenotvorná) přípona sloves 4. třídy podle vzoru prosí; součástí formantu je infinitivní koncovka -t

V. drahý:
ZS: neexistuje (jsme totiž již u kořenného slova: slovo drahý bylo utvořeno přímo z kořene drah)
StZ: drah-
F: (resp. soubor všech pádových koncovek všech tří rodů a obou čísel přídavného jména podle vzoru mladý)

Jak jsme předeslali, kromě rozboru slovotvorného, který jsme tu naznačili a jenž ukazuje dynamiku tvoření daného slova, existuje i rozbor morfematický, který studuje slovo jako již „hotovou“, statickou jednotku a zkoumá jeho morfémy. Morfémem se v základoškolské a středoškolské praxi rozumí ta část slova, která nese nějaký význam; ten může být věcný, nebo slovotvorný, nebo mluvnický (popř. kombinovaně slovotvorný a mluvnický u souboru koncovek – viz výše).
Např. u slova nemožný vidíme morfém ne s věcným významem „negace, opak“; mož s věcným významem „být schopen, dokázat, zvládnout“; se slovotvorným významem „prostředek k utvoření přídavného jména“; ý s mluvnickým významem „1. pád jednotného čísla rodu mužského přídavných jmen tvrdých“.
Je ale jistě jasné, že pokud provedeme úplný rozbor slovotvorný (tj. až ke kořennému slovu), dobereme se postupně všech morfémů, čili provedli jsme – opakujeme – vlastně i rozbor morfematický. Neboť to, co se ve slovotvorbě nazývá formantem, se v morfematice nazývá předponou, příponou, souborem koncovek, zvratným se.

U dotazovaného slova by tedy morfematický rozbor vypadal takto:

předražený:
pře/draž/en/ý
pře-
je předpona; –draž- je kořen (ve variantě se změkčenou souhláskou h→ž); –en je přípona; –ý je koncovka.

Co do věcného významu odkazuje toto přídavné jméno ke slovesu, z nějž je odvozeno: „učiněný příliš drahým, žádající cenu, jež neodpovídá hodnotě zboží ani poptávce a nabídce“.

Jiří Kostečka

12 komentářů.

  1. Kristýna Proňková napsal:

    Mohla bych se zeptatjak utvořit slovotvorný rozbor u slov :čiperný
    kufřík

  2. Renata napsal:

    Dobrý den,
    chtěla bych se zeptat na slovotvorný rozbor slova „slabošský“.
    Děkuji moc.

    • Jiří Kostečka napsal:

      Slovotvorný rozbor slova „slabošský až ke slovu kořennému je tento:

      I. SLABOŠSKÝ
      ZS: slaboch (ZS=základové slovo)
      StZ: slaboš- (StZ=slovotvorný základ)
      F: -sk(ý) (F=formant, tedy slovotvorný prostředek)

      II. SLABOCH
      ZS: slabý
      StZ: slab-
      F: -och(0) (nula značí nulovou koncovku v základním tvaru – 1.pád sg.

      III. SLABÝ
      ZS: 0 (jde o kořenné slovo, neexistuje tedy k němu základové slovo; protože však toto adjektivum nějak utvořeno bylo, musíme pokračovat dále)
      StZ: slab- (slovotvorným základem je tu kořen)
      F -ý (s.k.) (s.k. znamená soubor všech koncovek obou čísel podle vzoru mladý, neboť z každé z nich poznáme v daném kontextu, že jde o adjektivum – nikoli jen z koncovky základního tvaru 1.p. sg.; každá koncovka má zde dvojí funkci: 1. slovotvornou (tvoří se jí slovo nové, zde adjektivum přímo z kořene); 2. tvaroslovnou (tvoří se jí příslušný pád a číslo adjektiva).¨

      Snad je to takto srozumitelné, zejména s ohledem na výklady v mém článku.

      Jiří Kostečka

  3. Jakub Cepník napsal:

    Dobrý den,

    děkuji Vám za názorné vysvětlení slovotvorného rozboru!
    Mám malou doplňující otázku – jak správně rozdělit slovo „citronový“ na morfémy?
    Já jsem ho rozdělil jako citr-on-ov-ý. Nevím, zda koncovka je samotné „-ý“ (které se mění při ohýbání slova), nebo „-ový“.

    Děkuji
    Jakub Cepník

    • Jiří Kostečka napsal:

      Dělení slov se řídí primárně podle slabik. Jistou roli zde hraje i morfematická stavba slova. Kombinací je mnoho a nelze zde zacházet do detailů. Vyčerpávající odpověď naleznete v Internetové jazykové příručce na odkazu http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=135&dotaz=d%C4%9Blen%C3%AD%20slov#nadpis1:
      „2. 7. Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska
      Není-li přítomen morfematický šev (předponový nebo šev mezi dvěma složkami složeniny), pak (nejde-li o výše uvedené případy) dělíme pouze mezi dvěma souhláskami, např. dok-tor…“

      V daném případě tedy dělíme cit-ro-no-vý.

  4. Jana Tůmová napsal:

    Dobrý den,

    prosím Vás o vysvětlení pojmů morf a morfém a rozdíly mezi nimy. prosím Vás však, aby toto vysvětlení bylo co nejvíce praktické, na příkladu např. Teoretické vymezení znám, ale nerozumím mu.

    Děkuji předem za odpověď

    • Jiří Kostečka napsal:

      Obávám se, že Vás příliš nepotěším. Encyklopedický slovník češtiny (ESČ), který oba tyto pojmy zavedl, je definuje v podstatě stejně a uvádí k nim i stejné příklady: např. jak morfy, tak morfémy se tu dělí na lexikální a gramatické.

      Z definice morfu jakožto „vyjadřovacího prostředku pro morfém“ lze usoudit, že ESČ tu aplikuje saussurovskou dichotomii „langue-parol“, česky „jazyk-mluva“): Morfém je znak, stojí tedy na úrovni „langue“ („jazyk“ = systém všech jazykových prostředků, jež jsou k dispozici); morf je pak skutečná realizace morfému v konkrétní komunikační situaci, patří tedy do „parol“ („mluva“ = užití konkrétního jazykového prostředku konkrétním mluvčím či pisatelem v konkrétní komunikační situaci s konkrétním komunikačním záměrem).

      Bohužel – velmi složitý pojmový systém založený Ferdinandem de Saussurem nelze vyložit jednoduše, podobně jako nelze jednoduše vysvětlit třebas goniometrické funkce v matematice.
      Snad pomůže tento příklad: pro vytvoření 1. pádu mn. č. podstatných jmen máme v jazykovém SYSTÉMU (langue) k dispozici více MORFÉMŮ pro jednotlivé vzory: např. -i/-é/
      -ové (turisti/turisté, Židi/Židé, Češi/Čechové, dědici/dědicové). Rodilí mluvčí patrně cítí, že MORFY (parol), a to zde koncovky -é, -ové jsou stylově vyšší než jejich protějšek zakončený na -i. V některých případech je MORF -i jasně pociťován jako hanlivý (Židi, socialisti). Vybere-li si tedy autor textu variantu „Čechové jsou národ dobrý“ namísto „Češi jsou národ dobrý“, vědomě užil MORF odpovídající vyšší stylové úrovni.

      Stačí to takhle?

      Jiří Kostečka

  5. Iva Běhunková napsal:

    Dobrý den,
    prosím o pomoc při tvorbě jakéhokoli slova, které se skládá:
    slovotvorná předpona-slovotvorná předpona-kořen-přípona-koncovka.
    Žádné takové slovo jsem nenašla.

    Děkuji

    Iva Běhunková

Zanechat odpověď