Dotaz:
Všiml jsem si, že pokud se chci s někým rozloučit navždy, je nutné použít slovo sbohem, které však má mírně náboženský charakter. Existuje v českém jazyce i jiná, jedno- či dvouslovná možnost se rozloučit, která dává najevo, že se již nejspíš nikdy neuvidíme, případně že tu není zájem se znovu vidět?
Děkuji, pan R. O.
Odpověď ASČ:
Přiznám se, že mně tahle potíž už taky vícekrát vrtala hlavou. Ani já totiž nemám ve svém mentálním lexikonu výraz, který by dokázal sbohem adekvátně nahradit – všechny možnosti, které mne napadají, jsou emocionálně zabarvené, a navíc většinou víceslovné: na neshledanou, čau, měj se (a třeba se někdy uvidíme)…
Patrně opravdu nezbude než definitivní rozloučení taktně opsat větou či souvětím – např. Nebudeme říkat na shledanou, protože se už asi neuvidíme. Ale to samozřejmě víte velmi dobře i Vy.
Možná nám poradí některý z návštěvníků našeho webu (?).
Jiří Kostečka
S ironickou nadsázkou občas slycham slovo „na neshledanou“. To však nemá nic moc společného s pozdravem „sbohem“
Co mě však zaráži je,jak úporně se česká společnost snaží již od dob totality soustavne a vytrvale zbavovat všech posledních zbytků pojmů, které by mohly čirou náhodou odkazovat ke křesťanství,třeba jen vzdáleně či přenesené, slov která už dávno v církevním kontextu nevnimame,a u mnohých dávno ani nevíme nakolik se k němu váží. Církev,které naše civilizace vděčí za podobu své existence, a která šířila krom charity především vzdělanost,je ovšem jediná z mensin,která se o svá práva nebije na rozdíl od všech ostatní menšin,a která kdyby to přeci jen udělala, bude nařčena s nesnášenlivosti, netolerance na dokonce diskriminace ateistů. Snad teprve pak by někdo naopak začal z kontextu vytrhávat verše a mlátit jimi křesťany po hlavě, s důrazem na to, jací že mají být přeci křesťané pokorní a „milovat své nepřátele“.
Pozdravem „sbohem“ nikdy nebylo míněno poslední rozloučení. Tím bylo requiem etternam. Být ani nemohlo už jen proto,že součástí víry křesťana je víra v život věčný.
Zdravili a zdraví se tak dodnes i lidé nevěřící,a pozdrav znamená spíše Jdi s Panem Bohem, nebo též „nasleduj Boha“ – a tedy jednej a smýšlej podle svého nejlepšího přesvědčení a na této cestě té Bůh provázej a ochraňuj.
Mohu se zeptat zdejších diskutérů, proč nota bene v době maximální korektnosti,která mimochodem oslabuje nejen kvalitu jazyka, ale i v mnohých případech činí jazyk utvarem postrádající vnitřní logiku, činu jej stále méně srozumitelným a tak si vypomáhá slovy nebo zkomoleninami převzatých z jazyků jiných, proč zrovna vůči krestanstvi, potažmo krestanum tyto ohledy nebere? Vycházíte snad z toho, ze věřící už u nás nejsou vůbec žadní?
Už jen to, proč se zcela proti veškeré logice začíná stále častěji psát „buh“ s malým „b“ aniž by se uvedlo který z bohů, a vetsonou vyjde najevo že jde o Bohu monoteismu,který je na rozdíl od polyteistickych bohů jeden jediny, a tudíž se dá považovat za jméno ? Krom toho je tím odlišen od bohů antických, či bohu a bůžků hinduistických nebo pohanských. To samé se pravopisné stává s Biblí, která s malým písmenem na začátku je degradována na jednu z knih. Říkáme sice bibliotéka, ale rozhodně tím nemyslime že jde o regály plně Biblí, a od bibliografie neocekavame že veškeré odkazy budou citacemi z Písma Svatého.
Pkliže by se měl jazyk důsledně zbavit všeho,co souvisí s náboženstvím, zjm judaismem a křesťanstvím, měl by se predne zbavit tak 98% křestních jmen,které jsou v oběhu,neb jsou pokud to nejsou přímo jména biblicka, pak alespoň jména světců, a vzápětí vymazat i označení křestní. Také slovo svatba až příliš ukazuje na svatostinu. Možná by bylo lepší zrusit celý jazyk, většinu prislovi, která jsou též vesměs úryvky z Bible, a zbytek raději preventivně.
Dnes v době strhávání pomníku kdekoho,bychom meli zbourat i veškeré církevní památky, kostely, chramy, baziliky a kaple, kláštery, university,zrušit knihovny, písmo i knihy.
Jen namátkou i takové vžité „hokus pokus“,což jakožto lidova zkomolenina eucharistické modlitby při transsubstanciaci „hoc est enim corpus meum“ je dokonce stěžejním okamžikem a vyvrcholením celé mše a mohla by pohorsit něčí ateistický jemnocit.
Jestliže se odrizneme od svých základu, který je s naším jazykem srostlý, a pomamahal jej vytvářet a vyvíjet se, ztratíme nejen svou identitu, ale meli- li bychom být důslední,z krasy našeho jazyka obstojí snad možná jenom předložky a spojky a zvířatumm budeme zavidet, že vládnou daleko bohatšími a strukturovanějsimi komunikačními prostředky než my.
Že by se lidé tak moc začínali bat hlasu svého svědomí a tedy i všeho co se na něj pokouší apelovat ?
Test na synonyma: http://www.rozhlas.cz/cesky/testy/_zprava/vyznate-se-v-synonymech-neni-to-jednoduche-ale-zkuste-to–1756515
Ve vězení se používají výrazy jako: „Jdi do prdele, táhni k čertu, ser, vyder si, vyliž si“, To vše má význam jako sbohem!
Dobry den, nemá. Jdi do pr*dele není pozdrav a je pouhým vzteklým výkřikem, který člověka od sebe odhání. Rozhodně se s ním nelouci.
Sbohem je naopak rozloučeni, kde člověku na dobu, než se s ním opět setkáme, přejeme blízkost Boži a jeho ochranu.
Je sice postupně nahrazováno indiferentním na shledanou, jim však pouze predjimame svou ochotu se s dotyčným ještě setkat
Domnívám se, že formulace „která dává najevo, že se již NEJSPÍŠ nikdy neuvidíme, případně že tu NENÍ ZÁJEM se znovu vidět?“ dost jasně ukazuje na to, že šlo o dotaz na pozdrav živé osobě.
JK
Dobrý den,
dovoluji si reagovat na výzvu Jiřího Kostečky k návštěvníkům webu.
V dotazu mi dost silně chybí kontext – mám trochu obavu, zda tazatel nemyslel situaci, kdy někdo odchází z tohoto světa. Možná, že tomu tak není, tak v odpovědi pokračuji…
Já užívám „adios“ – vím, v dotaze bylo, zda existuje synonymní výraz v českém jazyce, dovolila jsem si to pochopit jako v „českém jazykovém prostředí“ 🙂 Myslím, že toto slovo všichni znají, chápou.
Dovolím si ještě mírně jízlivou poznámku. Myslím, že pokud mluvčí řekne: „Tak se měj, někdy si zavoláme…“ (nikoliv já ti zavolám), je to v důsledku stejné, jako kdyby řekl sbohem…
Zajímavý dotaz pana R.O. dokazuje, ža ani jazyk český neumí všechno. Mně osobně se líbí (a taky ho používám) pozdrav měj se, případně měj se krásně.