„Báseň Jiřího Žáčka Maminka se objevuje v několika čítankách pro žáky prvního stupně základní školy. Z jejího textu vyplývá, že hlavním posláním žen je starat se o děti. Ministerstvo sice uznává, že báseň „není zcela genderově neutrální“, ale podle něj záleží hlavně na výkladu učitele, který by to měl žákům ozřejmit. Říkanka, která v tomto týdnu způsobila na sociálních sítí poprask, je přitom mezi odborníky na gender známá jako příklad, jakým způsobem se v Česku budují genderové stereotypy.“

Více na Aktuálně.cz

14 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Na téma slabikářů: Jaromír Slomek: Právo na synekdochu.
    http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/komentatori/pravo-na-synekdochu_416199.html

  2. Josef Soukal napsal:

    Do J. Žáčka se pustil už i M. C. Putna. V Lidových novinách píše, že žena v evropských kulturních a duchovních dějinách nikdy nebyla předurčena výhradně k roli matky. Poukazuje na příklad starozákonní vojevůdkyně, antických kněžek, jeptišek, „starých panen“, neprovdaných učitelek a píše také o Janince z Karafiátových Broučků. Svůj text završuje takto: „Ty všechny J. Žáček svojí básničkou urazil. On jistě může namítnout, že to tak nemyslel. Jenže básník musí myslet. Jinak není básník, ale jen veršotepec, který se prodá komukoli, kdo ho zrovna koupí, a zrýmuje cokoli, co se zrovna rádo slyší.“ Je pozoruhodné, že snad ani jedna polemika s básní se neobejde bez odkazu na věci, které s interpretací básničky přímo nesouvisí.
    Kopíruji dva své komentáře z FB (M. C. Putna zde text vyvěsil):
    Nejen básník, ale i univerzitní profesor musí myslet. Pominu-li takové věci, že minimálně jedna ze sester Bronteových nebyla „stará panna“, nemůžu nemyslet na to, kolik z těch jeptišek a učitelek si svoji roli ne-matky nevybralo dobrovolně.a v kolika případech si svou péčí o bližní a děti svých bližních nenaplnění své mateřské role kompenzovalo. Dále se domnívám, na základě čerstvé zkušenosti se studentskými interpretacemi Žáčkovy básně a následně celé stránky příslušné čítanky (s nadpisem „Maminka“), že kupodivu i dnešní dospívající, vyrůstající již za úplně nových poměrů než starší generace, dokážou pochopit, že v básni je nejpodstatnější její vyústění, kde se píše o tom, k čemu jsou na světě maminky (nikoli „holky“). Stejně tak chápou rozdíl mezi básní a učebnicí rodinné nebo společenské výchovy. V dalším plánu jsou schopni porozumět tomu, proč by bylo bylo lepší se slovům jako džihád (a jeho odvozeninám) vyhýbat ve sporech, jež s jeho prvotním významem nesouvisí, ovšem současně si např. nemyslí, že slovo „debilita“ je vhodným vstupem do diskuse. Ono se vůbec do značné míry diskutuje o něčem úplně jiném než o básničce. Žáčkovi umravňovatelé si přitom pomáhají takovými věcmi, jako je autorovo „přiznání k tomu, že byl špatným otcem“, poukazy na jeho „sexistické koláže“ (možná takové jsou, neviděl jsem je), jeho minulost a vůbec na jevy, jež by pro školní čítanky spolehlivě diskvalifikovaly nemalou část dalších tvůrců. A fascinuje mne, jak automaticky mnozí kritici (odleva doprava a odprava doleva) považují už sám fakt, že někdo poukáže na dezinterpretaci Žáčkovy básně, za důkaz neochoty diskutovat o genderové rovnosti či neschopnosti se s emancipací žen vyrovnat.

    Ještě dodatek: Dost opovážlivě se zde hovoří jménem „starých panen“, Janinky z Broučků aj. Troufám si tvrdit, že tyhle hodné tety by si Žáčkovy básničky spíše považovaly, protože dost dobře věděly, že jejich svěřencům většinou chybí právě to maminčino pohlazení a vůbec náruč.

    • Josef Soukal napsal:

      Pokusím se (s využitím svého komentáře na FB) shrnout věcná fakta k Žáčkově básni:
      Diskutuje se v zásadě ne o jedné, ale o dvou básničkách, což je velmi důležité z hlediska kontextu. Najdeme je ve dvou školních příručkách, Žáčkově Slabikáři a Čítance z produkce Nové školy. V první knize po maminkovské básni K čemu jsou holky na světě klukovská báseň, nazvaná Páni kluci, nenásleduje (ale je uvedena o pár stránek dříve), v Čítance ano. Páni kluci jsou podle autorova vyjádření volně inspirováni stejnojmenným písňovým hitem ze 60. let, maminkovská báseň vznikla na přání redaktorky Slabikáře, přičemž zadaným tématem byla MAMINKA. Autor tedy básně nepojímal jako tematický celek; kritizovaný kontext vznikl až výběrem a řazením autorů Čítanky; básník se ovšem na tom nepodílel, podle svých slov o zařazení básniček do čítanky ani nevěděl. Básničky byly zřejmě převzaty ze sbírky Vrabčí hnízdo (vydané 1999). Aby to bylo ještě nepřehlednější, k maminkovské básni byl do Čítanky převzat úvodní prozaický text z Encyklopedie pro děti 21. století, kupodivu ovšem nikoli již upravená verze básničky (bez názvu, první verš začíná K čemu jsou maminky na světě – zde se opírám o zprostředkované, ale snad zcela spolehlivé informace). K dokreslení obrazu uvádím, že básnička K čemu jsou holky na světě se už nějaký čas jmenuje K čemu jsou na světě dospělí (začíná Aby z nich byli tátové) a Páni kluci se změnili na K čemu jsou holky a kluci na světě (opět s drobnou úpravou textu). Co se týče sporu, básník je v jednom ohledu kritizován za to, co nevytvořil. Je ovšem zjevné, že podstatou ataku na Žáčka bylo vytržení prvních tří řádků a jejich interpretace bez ohledu na celek básně. První tři řádky mohou bezděčně jistý genderový problém navozovat. Celá diskuse je ovšem mírně řečeno nešťastná. Jednak pro výchozí dezinterpretaci textu, jednak kvůli tomu, že se k básničce argumentuje básníkovým životem (špatný otec, husákovský autor) a podstata diskuse se interpretuje v rozporu se skutečností (zastánci rovnosti – její odpůrci).

Zanechat odpověď