Původní příspěvek aktualizujeme – připojujeme vzpomínkový text Vladimíra Justa uvedený na facebookovém profilu Divadla Orfeus. 

Radim Vašinka: My nezveme diváky na umění, ale v první řadě na přátelské setkání; a když se nám přitom povede umění, tím lépe. – Nejde o přesnou citaci, ale obsah odpovídá tomu, jak Radim Vašinka viděl smysl existence Divadla Orfeus (či Krytového divadla Orfeus). Kdo v průběhu let navštívil některé z představení, ví, co se za těmito řádky skrývá. Milovník poezie si vybral krásný a současně tvrdý úděl. Rádi bychom jeho osobnost, a hlavně jeho myšlenky a působení, připomněli alespoň drobnými ukázkami z jeho vlastní tvorby. Především však připojujeme odkazy, jež – byť výběrově – postihují šíři Vašinkových aktivit.

Jakou musí mít člověk povahu, aby celý život třel bídu s nouzí?

To já nevím. Začal jsem jako divadelník trošičku výstředního charakteru, protože jsem připravoval v Brně v divadélku X inscenace poezie. A když si přivyknete inscenovat poezii, pak není člověk sto dělat běžné divadlo, vybíráte si texty, které tou poezií aspoň voní, děláte tedy poetické divadlo, a to je složité, protože na to už lidé tolik nezabírají, to už odporuje obecnému vkusu. Když se na to zaběhnete, tak už se od toho nemůžete odtrhnout, nějaký běžný realismus, to pro vás neexistuje, ale živit se tím je hrozné.

R. Vašinka v rozhovoru pro Salon Práva Už i ti anarchisti jsou dneska zdegenerovaný

Vašinkovy básničky

R. Vašinka: Dá se poezie přednášet tak, aby to pro posluchače nebyla otrava či nuda? (něžná provokace)

O divadle

Orfeus na Hřebenkách a na Dobešce

U Orfea na Malé Straně

Vzpomínka na starého malostranského Orfea

Zvukové záznamy: ZDE, ZDE a ZDE

Články

Pavel Šrut: Kdo i v míru míří do krytu