Odcházející ministr školství měl potřebu ještě jednou polemizovat s „bludy kolem inkluze“, což je po opakované polemice s „mýty kolem inkluze“ další kolo marné snahy zastřít, že na problémy s tzv. společným vzděláváním si MŠMT zadělalo samo, a především si samo zadělalo na zmatky, které dnes prezentaci inkluze pro širokou veřejnost doprovázejí. Na slova z Karmelitské odpovídají (opět) Zdeněk Sotolář či Jana Karvaiová (např. v diskusi ZDE), ale tentokrát asi nejpříhodnější komentář publikovala Eva Hlaváčková ve facebookové skupině Inkluze s rozumem:

Je velmi pravděpodobné, že zde článek nebude mít žádnou velkou odezvu, protože jeho obsah je shrnutím toho, co pan ministr již několikrát publikoval v různých jiných článcích, a tato jeho slova jsou již dostatečně známa. Možná bych spíše od něho, jako od končícího ministra školství, očekávala něco ve smyslu poděkování všem učitelům, vychovatelům, asistentům pedagoga, rodičům, krajským úředníkům a poradenským pracovníkům. Poděkování za to, že ač nebylo společné vzdělávání dostatečně připravené, jednotlivé kroky a postupy nebyly ministerstvem řádně a srozumitelně objasněné a dostatečně komunikované, předpisy a pokyny se každou chvíli měnily a nebyla jasně a včas vymezená pravidla „hry“, tak i přesto se všichni zainteresovaní snažili ze všech sil tuto situaci zvládnout, a to i za cenu nezbytné „improvizace“. Mrzí mě, že tohle pan ministr neudělal, myslím si, že by si to naprostá většina „aktérů inkluze“ zasloužila. Možná se mnou nebudou mnozí souhlasit, ale já to takto vnímám.