V rychlém sledu upozorňujeme na další článek týkající se obecného tématu. Tentokrát je z pera odborníka na danou problematiku.

„V prostředí internetu však často narážíme na evaluace a hodnocení/známkování, která takto zpracována nejsou – jejich výsledkem není zajišťování objektivních informací o pracovníkovi, ale pouze zjednodušené zhodnocení své osobní zkušenosti s danou osobou, poskytnutí referencí, případně pomsta za skutečné či domnělé příkoří, kterého se na nás ten či onen pedagog dopustil. Prostředí učitelské profese k tomu přímo svádí – každý z nás má s učiteli různé zkušenosti a každý z nás jistě zažil situaci, kterou považoval za nefér, která vedla k frustraci a která vybízela k pomstě.“

Více ZDE

 

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    Úplně z jiného soudku – Jiří Plocek na FB:

    K diskusím o školství

    Tvrdím, že klíčovou roli ve vzdělávání nehrají všemožné pedagogické metody či ministerská opatření. Základem vzdělávání a životního směřování jsou lidé. Osobnosti.

    Jeden z klíčových učitelů mého života se jmenoval Jirásek. Byl to těsně nedokončený medik, který posléze vystudoval pajdák. Také byl naivním malířem.

    Na zdech chemické učebny visely jeho didaktické obrazy malované na arších filtračního papíru. Například: Ošklíbající se psí čumák nad kádinkou s jakýmsi roztokem a s popiskem: H2S smrdí jako pes.

    Učitel Jirásek vyhmátl některé z nás, výtvarně nadané, a v hodinách chemie nám občas svěřoval specifické úkoly. V mém ročníku jsem to byl já a spolužák Cibulka. Na začátku hodiny mne zavedl do svého kabinetu a řekl: „Doktore, tady máš papír (arch filtračního papíru) a fixky a něco mně namaluj.“ Maloval jsem, podobně jako Cibulka, výjevy z alchymistických laboratoří, někdy i celé komiksy. Jedna stěna kabinetu se proměnila ve svéráznou galerii. Byl to pro mne svátek: Malovat, co mi fantazie přinášela a pak prozkoumávat, jaké chemikálie obsahovaly skříně na druhé straně kabinetu. Za těmi skříněmi jsem také objevil zastrčená plátna. Insitní malby, pohledy na protilehlou Kraví horu s hvězdárnou. Celník Rousseau by měl z Jiráska radost.

    Jirásek byl svérázný učitel. Nás chlapce tituloval zásadně „doktore“ nebo „filosofe“. „Cibulko, filosofe, pojď k tabuli!“ – Já jsem sedával v poslední řadě. Ve vyučování jsem si rád četl knížky, které nesouvisely s probíraným učivem, nebo jsem hrál se spolužákem Weissem karty. Jednou jsme zas karbanili, když tu se ozvalo s důrazem na každé slovo: „Plocku, doktore, jestli ty nepřestaneš hrát karty, tak já si tě přestanu vážit.“ Od té doby jsem už ve vyučování na karty nesáhl.

    Učitel Jirásek byl plamenem, který mne zapálil pro chemii. Jemu vděčím za to, že jsem vystudoval biochemii a stále miluju chemii, přestože ji už neprovozuju. Ale nepřestal jsem prozkoumávat alchymii života. Díky, pane učiteli.

Zanechat odpověď