„Nic proti cizí řeči. My děti od počítačových obrazovek jsme zvyklé, že na nás postavy ze seriálů mluví výhradně anglicky, a posléze je v běžné konverzaci snaživě napodobujeme. Nejčastěji ve virtuálním světě zamořujeme své promluvy snadno nahraditelnými adjektivy, ať už mluvíme o „awesome“ postavě z právě rozečtené knihy, nebo o „scary“ sekvenci v hororovém snímku. Avšak od médií, ke kterým má přece jen přístup více lidí než do mojí soukromé konverzace, očekávám méně ležérní přístup k českému jazyku. Zřejmě marně. V rozhlasové diskusi slyším erudovaného kritika analyzovat jakýsi „crazy“ film a v momentě, kdy hodlá moderátora překvapit neobvyklým názorem, raději předem nahlásí, že přijde „shocker“. Relace pokračuje a o pár minut později přitakávám, že i pro mě byl „shocker“, když před více než rokem někdo předčasně „leaknul“ na internet nejnovější scénář Quentina Tarantina.“

Jan Mazanec: Invaze zlodějů češtiny. Dostupné ZDE.

O Dobré češtině ZDE.